Izaiáš 57:2-21

Ten, kdo žije správně, dojde pokoje, odpočine na svém loži. Ale vy přistupte sem, synové věštkyně, potomstvo cizoložníka a nevěstky! Z koho si děláte legraci, na koho si otvíráte ústa a vyplazujete jazyk? Což nejste vy děti vzpoury a potomstvo klamu? Vy, kteří se rozpalujete modloslužbou mezi duby, pod každým zeleným stromem a pobíjíte děti u potoků pod skalními převisy? Mezi hladkými potočními kameny je tvůj podíl, ano, ty jsou tvým údělem. Dokonce jsi jim vylévala litou oběť, přinášela přídavnou oběť. Cožpak se z těchto věcí potěším? Na vysokou a vyvýšenou horu jsi umístila své lože. A tam jsi vystoupila obětovat svou oběť. A za dveře a veřeje jsi umístila své znamení. Ano, opustila jsi mne a vyšla jsi nahoru, rozšířila jsi své lože a koupila sis od nich přízeň. Zamilovala sis jejich lože, viděla jsi jejich moc. Putovala jsi ke králi s olejem, připravila sis mnoho vonných mastí, posílala jsi do daleka posly a ponížila ses až do podsvětí. Unavila ses množstvím svých cest, ale neřekla jsi: Je to zbytečné. Nalezla jsi život ve své moci, proto jsi nezeslábla. Koho ses obávala a před kým jsi měla strach, že jsi lhala, na mne jsi nepamatovala a nevzala sis to k srdci? Mlčel jsem příliš dlouho. Proto se mě nebojíš? Já oznámím tvou spravedlnost a tvé skutky, ale neprospějí ti. Když budeš volat o pomoc, ať tě vysvobodí tvé sbírky model; všechny je odnese vítr a sebere vánek. Ale ten, kdo má útočiště ve mně, zdědí zemi a obsadí mou svatou horu. A řekne: Navršte, navršte násep, připravte cestu, zvedněte každou překážku z cesty mého lidu! Toto praví Vznešený a Vyvýšený, který přebývá ve věčnosti a jehož jméno je Svatý: Bydlím na vysokém a svatém místě, i s tím, kdo má zdeptaného a poníženého ducha, abych oživoval ducha ponížených a abych oživoval srdce zdeptaných. Vždyť nebudu navěky vést při, ani se nebudu hněvat navždy, protože jinak by duch přede mnou zemdlel, i dech všeho, co jsem učinil. Pro jeho zvrácenou zištnost jsem se rozhněval a bil jsem ho, ukryl jsem se a hněval jsem se, ale on šel odvrácen dál cestou svého srdce. Viděl jsem jeho cesty a uzdravím ho. Povedu ho a odplatím mu útěchou. Jeho truchlícím stvořím ovoce rtů. Pokoj, pokoj dalekému i blízkému, praví Hospodin, a uzdravím ho. Ale ničemové budou jako vzedmuté moře, když se nemůže utišit, jehož vody vyvrhují špínu a bláto. Ničemové nemají pokoj, praví můj Bůh.