Izaiáš 5:18-30

Běda těm, kdo táhnou vinu provazy klamu a jako popruhem u vozu hřích, kteří říkají: Ať si pospíší, ať uspíší své dílo, abychom viděli, ať se přiblíží a naplní plán Svatého Izraele, abychom to poznali! Běda těm, kdo zlu říkají dobro a dobru zlo, kdo pokládají temnotu za světlo a světlo za temnotu, kdo pokládají hořké za sladké a sladké za hořké. Běda těm, kdo jsou moudří ve vlastních očích a před sebou samými rozumní! Běda hrdinům v pití vína a mužům udatným v řezání piva, těm, kdo kvůli daru ospravedlňují ničemu a spravedlivým jejich spravedlnost upírají! Proto jako jazyk ohně požírá strniště a suchá tráva v plamenu klesne, tak jejich kořen shnije a jejich květ odlétne jako prach, protože pohrdli zákonem Hospodina zástupů a řeč Svatého Izraele znevážili. Proto vzplanul proti jeho lidu Hospodinův hněv, vztáhl proti němu ruku a ubil ho. Hory se třásly a jejich mrtvoly byly jako smetí na ulicích. Ani v tom všem se jeho hněv neodvrátil a jeho ruka je stále vztažená. Pozvedne korouhev k dalekému národu a hvízdne na něho od konce země; a hle, přijde spěšně a hbitě. Nebude v něm nikdo vyčerpaný ani klopýtající, nikdo nebude dřímat ani spát a nikomu se neuvolní pás na bedrech ani se nepřetrhne řemínek boty. Jeho šípy jsou ostré a všechny jeho luky jsou napnuty, kopyta jeho koní jsou jako křemen a jeho kola jako vichřice. Jeho řev je jako řev lvice; zařve jako mladý lev, zavrčí, uchopí kořist a bezpečně odnese; není nikdo, kdo by ji vysvobodil. A v ten den na něj zavrčí, jako když burácí moře. Pohledíli kdo na zemi, hle, tísnivá temnota a světlo ztemnělo v oblacích.