Izaiáš 5:1-17

Nuže, budu zpívat svému milému píseň mého milého o jeho vinici: Můj milý měl vinici na úrodném vrchu. Zkypřil ji, vybral z ní kamení, vysadil ji vybranou révou; vystavěl uprostřed ní věž a také v ní vytesal lis. Očekával, že vydá hrozny, ale vydala páchnoucí bobule. A teď, obyvatelé Jeruzaléma a muži judští, jen suďte mezi mnou a mou vinicí. Co ještě se mělo udělat pro mou vinici, co jsem v ní neudělal? Proč, když jsem očekával, že vydá hrozny, vydala páchnoucí bobule? A teď vám chci oznámit, co učiním se svou vinicí: Odstraním její plot a přijde vniveč, zbořím její zeď a bude k pošlapání. Určil jsem ji ke zkáze: Nebude prořezávána ani pleta a vyroste na ní trní a bodláčí; oblakům přikáži, aby na ni nesesílaly déšť. Vždyť vinicí Hospodina zástupů je dům izraelský a muži judští jsou sadbou jeho potěšení. Čekal na právo, a hle -- bezpráví, na spravedlnost, a hle -- křik. Běda těm, kteří připojují dům k domu, přibližují pole k poli, až už není místo a zůstáváte v zemi bydlet sami. Slyšel jsem Hospodina zástupů: Jistě mnohé domy zpustnou, i veliké a hezké domy budou bez obyvatel. Neboť deset jiter vinice vydá jeden bat a chómer zrna vydá éfu. Běda těm, kteří vstávají brzy ráno a shánějí pivo, těm, kdo za soumraku prodlévají, až je víno rozpálí. Na jejich hostinách je lyra a harfa, tamburína a flétna i víno, ale na Hospodinovy skutky nehledí a dílo jeho rukou nevidí. A tak bude můj lid vystěhován pro nedostatek poznání, jeho vážení lidé budou hynout hladem a jeho dav bude vyprahlý žízní. Proto podsvětí rozevřelo svůj chřtán a bezmezně otevřelo svá ústa a důstojnost Jeruzaléma i jeho dav, jeho hukot i jásání do něho sestoupí. Shrbí se člověk a ponížen bude muž a oči povýšené budou sníženy, Hospodin zástupů bude vyvýšen v soudu a svatý Bůh bude posvěcen v spravedlnosti. Beránci se budou pást jako na svých pastvinách a pustiny po vykrmených kusech budou spásat příchozí.