Izaiáš 44:17-28

A z toho, co zbylo, udělal boha, svoji tesanou modlu. Bude se před ní rozprostírat tváří k zemi, klanět se a modlit se k ní: Vysvoboď mě, protože jsi můj bůh! Nic nevědí a ničemu nerozumějí, protože zalepil jejich oči, aby neviděli, a jejich srdce, aby nerozuměli. Nepřijde mu to na mysl, nemá poznání ani rozum, aby si řekl: Polovinu toho jsem spálil v ohni, také jsem napekl na řeřavém uhlí chléb. Upeču maso a sním ho, ze zbytku mám zhotovit ohavnost a před dřevěným špalkem se mám rozprostírat tváří k zemi? Sytí se popelem, svedená mysl ho odklání stranou. Nevysvobodí svou duši ani si neřekne: Není to, co je v mé pravici, falešné? Pamatuj si tyto věci, Jákobe, a Izraeli, vždyť jsi můj otrok; utvořil jsem tě, jsi můj otrok, Izraeli, u mne nebudeš zapomenut. Setřel jsem jako oblak tvá přestoupení a jako mračno tvé hříchy. Navrať se ke mně, neboť jsem tě vykoupil. Výskejte, nebesa, protože Hospodin to učinil, hlaholte, útroby země, ať propuknou v jásot hory i les a všechny stromy v něm, protože Hospodin vykoupil Jákoba a na Izraeli zjeví svou slávu! Toto praví Hospodin, tvůj vykupitel, a ten, který tě utvářel od lůna matky: Já jsem Hospodin, který činím všechno: Já sám roztahuji nebesa, kdo byl se mnou, když jsem rozprostíral zemi? On hatí znamení žvanilů a z věštců dělá potřeštěnce, moudré obrací nazpět a jejich poznání mění v bláznovství. Naplňuje slovo svého otroka a vykoná radu svých poslů. O Jeruzalému říká: Bude obydlen, a o judských městech: Budou vybudována. Dám mu povstat z trosek. Mořské hlubině říká: Vyschni! Tvoje řeky vysuším. O Kýrovi říká: Hle, můj pastýř. Vykoná celé mé přání a řekne o Jeruzalému: Bude vybudován, a o chrámu: Bude založen.