Židům 10:1-18

Poněvadž Zákon má pouhý stín budoucího dobra, ne samu podobu těch skutečností, nemůže každoročně stejnými oběťmi, jež jsou stále přinášeny, nikdy učinit dokonalými ty, kdo s nimi přistupují. Což by nepřestali obětovat, kdyby ti, kdo Bohu slouží, již neměli žádné vědomí hříchu, když jsou jednou očištěni? Ale v těch obětech je každoročně připomínka hříchů, neboť je nemožné, aby krev býků a kozlů odstraňovala hříchy. Když tedy vchází do světa, praví: "Oběť a obětní dar jsi nechtěl, připravil jsi mi však tělo; nelíbily se ti celopaly a oběti za hřích. Tehdy jsem řekl: Hle, tu jsem -- v svitku knihy je napsáno o mně --, abych vykonal, Bože, tvou vůli." Když napřed říká: "Oběti a obětní dary" a "celopaly a oběti za hřích jsi nechtěl ani se ti nelíbily" -- tedy ty, které se obětují podle Zákona --, potom řekl: "Hle, tu jsem, abych vykonal [, Bože,] tvou vůli." To první ruší, aby ustanovil to druhé. V této vůli jsme posvěceni skrze oběť těla Ježíše Krista jednou provždy. Každý kněz stojí a koná denně službu a častokrát přináší stejné oběti, které nemohou nikdy odstranit hříchy. On však přinesl jedinou oběť za hříchy a navždy usedl po pravici Boží a nadále jen čeká, až jeho nepřátelé budou položeni za podnož jeho nohou. Neboť jedinou obětí učinil navždy dokonalými ty, kteří jsou posvěcováni. Dosvědčuje nám to i Duch Svatý, neboť po slovech: "Toto je smlouva, kterou s nimi uzavřu po těch dnech, praví Pán: budu dávat své zákony do jejich srdce a napíši je do jejich mysli," dodává: "a na jejich hříchy a jejich nepravosti již nikdy nevzpomenu." Kde je odpuštění hříchů, tam už není oběti za hřích.