Abakuk 3:11-19

Slunce i měsíc vejdou do svého obydlí, odejdou v jasu tvých šípů, v záři tvého blýskavého kopí. S rozhořčením projdeš zemi, v hněvu pošlapeš národy. Vyjdeš k záchraně svého lidu, k záchraně svého pomazaného; srazíš hlavu z ničemova domu, obnažíš ho od paty až k šíji. Sela. Jeho vlastními šípy probodneš hlavu jeho knížat, kteří se ženou jako bouře, aby nás rozptýlili, jásají, jako by chtěli pohltit chudého v skrýši. Svými koňmi šlapeš po moři, množství bouřících vod. Zaslechl jsem to a mé nitro se chvělo, když jsem to uslyšel, mé rty se třásly, hniloba vešla do mých kostí. Třesu se, tam kde stojím, protože musím čekat do dne soužení, kdy přitáhne národ, jenž na nás vtrhne. I kdyby fíkovník nerozkvetl a na révě nebyla úroda, selhal výnos olivy a pole nevydala potravu, z ohrady zmizel brav a ve stájích nebyl skot, já se budu radovat v Hospodinu, budu jásat v Bohu, který mě zachraňuje. Panovník Hospodin je má síla, činí mé nohy podobné laním, dává mi kráčet po návrších. Pro vedoucího chval na strunné nástroje.