Potom se Jákob zvedl a šel do země synů východu. Tu se podíval a uviděl studnu v poli a při ní tam odpočívala tři stáda ovcí. Z té studny se totiž napájela stáda a na otvoru studny ležel velký kámen. Když se tam všechna stáda shromáždila, odvalovali kámen z otvoru studny a dávali ovcím pít. Pak vraceli kámen na otvor studny, zpět na jeho místo. Jákob se jich zeptal: Odkud jste, bratři? Odpověděli: Jsme z Cháranu. Zeptal se jich: Znáte Lábana, syna Náchorova? Řekli: Známe. Dále se jich zeptal: Jak se mu daří? Odpověděli: Dobře. Hle, jeho dcera Ráchel přichází se stádem. Tu řekl: Hle, ještě je jasný den, ještě není čas shromažďovat dobytek. Napojte ovce a jděte je pást. Odpověděli: Nemůžeme, dokud nebudou shromážděna všechna stáda a nebude odvalen kámen z otvoru studny. Pak napojíme ovce.
Ještě s nimi mluvil, když přišla Ráchel s ovcemi svého otce; byla totiž pastýřkou. Jakmile Jákob uviděl Ráchel, dceru Lábana, bratra své matky, a ovce Lábana, bratra své matky, přistoupil, odvalil kámen z otvoru studny a napojil ovce Lábana, bratra své matky. Nato Jákob Ráchel políbil, pozvedl hlas a rozplakal se. Pak Jákob Ráchel oznámil, že je příbuzný jejího otce, že je synem Rebeky. Ona běžela a oznámila to svému otci. Jakmile Lában uslyšel zprávu o Jákobovi, synu své sestry, vyběhl mu vstříc, objal ho a políbil a uvedl ho do svého domu. On pak to všechno vypravoval Lábanovi.
Lában mu pak řekl: Ty jsi vskutku má kost a moje tělo. I pobyl u něho po dobu jednoho měsíce. Pak Lában Jákobovi řekl: Budeš mi snad sloužit zadarmo, protože jsi můj příbuzný? Oznam mi, jaká bude tvá odměna. Lában měl dvě dcery. Starší se jmenovala Lea a mladší se jmenovala Ráchel. Lea měla vlídné oči, ale Ráchel byla krásné postavy a krásného vzhledu. Jákob miloval Ráchel, proto řekl: Sedm let ti budu sloužit za tvou mladší dceru Ráchel. Lában odpověděl: Lépe, když ji dám tobě, než kdybych ji dal někomu jinému. Zůstaň u mne. Jákob tedy sloužil za Ráchel sedm let, ale připadalo mu to jako několik dnů, protože ji miloval.
Potom Jákob řekl Lábanovi: Dej mi mou ženu -- protože dny mé služby se už naplnily -- abych k ní vešel. Lában shromáždil všechny místní lidi a uspořádal hostinu. Večer pak vzal svou dceru Leu a uvedl ji k Jákobovi. A on k ní vešel. Lában jí dal svou služku Zilpu, aby byla služkou jeho dcery Ley.
Nastalo ráno a Jákob uviděl, že je to Lea. Řekl Lábanovi: Cos mi to provedl? Což jsem u tebe nesloužil za Ráchel? Proč jsi mě podvedl? Lában odpověděl: U nás se to nedělá, aby se mladší provdala před prvorozenou. Vyplň této mé dceři svatební týden, ať ti dáme také tu druhou za službu, kterou budeš u mne sloužit ještě dalších sedm let.