Ezdráš 8:1-36

Toto jsou předáci svých rodů a rodokmeny těch, kteří vyšli se mnou z Babylonu za kralování krále Artaxerxa: Ze synů Pinchasových: Geršóm; ze synů Ítamarových: Daniel; ze synů Davidových: Chatúš; ze synů Šekanjášových: Ze synů Pareóšových: Zekarjáš a s ním sto padesát mužů zapsaných do rodokmenů; ze synů Pachatmoábových: Eljóenaj, syn Zerachjášův, a s ním dvě stě mužů; ze synů Šekanjášových: syn Jachazíelův a s ním tři sta mužů; ze synů Adínových: Ebed, syn Jónatanův, a s ním padesát mužů; ze synů Élamových: Ješajáš, syn Ataljášův, a s ním sedmdesát mužů; ze synů Šefatjášových: Zebadjáš, syn Michaelův, a s ním osmdesát mužů; ze synů Jóabových: Obadjáš, syn Jechíelův, a s ním dvě stě osmnáct mužů; ze synů Šelomítových: syn Jósifjášův a s ním sto šedesát mužů; ze synů Bebajových: Zekarjáš, syn Bebajův, a s ním dvacet osm mužů; ze synů Azgadových: Jóchanan, syn Hakatanův, a s ním sto deset mužů; ze synů Adoníkamových, poslední, jejichž jména jsou: Elífelet, Jeíel, Šemajáš a s nimi šedesát mužů; ze synů Bigvajových: Útaj a Zakúr a s nimi sedmdesát mužů. Shromáždil jsem je u řeky tekoucí do Ahavy a tábořili jsme tam tři dny. Porozhlédl jsem se po lidu a kněžích, ale ze synů Léviho jsem tam nenašel nikoho. Poslal jsem tedy pro předáky Elíezera, Aríela, Šemajáše, Elnátana, Jaríba, Elnátana, Nátana, Zekarjáše a Mešuláma a pro učitele Jójaríba a Elnátana a dal jsem jim příkaz pro Ida, předáka místa zvaného Kasifja, a vložil jsem jim do úst slova, která mají promluvit k Idovi a jeho bratrům, chrámovým nevolníkům, v místě zvaném Kasifja, aby nám přivedli služebníky pro dům našeho Boha. Protože dobrotivá ruka našeho Boha byla nad námi, přivedli nám rozumného muže ze synů Machlího, syna Léviho, syna Izraelova, totiž Šerebjáše, jeho syny a jeho bratry, celkem osmnáct, a Chašabjáše a s ním Ješajáše ze synů Merarího, jeho bratry a jeho syny, celkem dvacet, a z chrámových nevolníků, které určil David s knížaty k službě lévitům, dvě stě dvacet chrámových nevolníků, všichni byli jmenovitě určeni. Vyhlásil jsem tam u řeky Ahavy půst, abychom se pokořovali před svým Bohem a vyprosili si od něj přímou cestu pro sebe, pro své děti a pro všechen svůj majetek, neboť jsem se styděl žádat od krále vojsko a jezdce, aby nás po cestě chránili před nepřáteli. Řekli jsme totiž králi: Dobrotivá ruka našeho Boha je nade všemi, kdo ho hledají, ale jeho moc a hněv je proti všem, kdo ho opouštějí. Postili jsme se a žádali jsme toto od svého Boha a on se dal pohnout našimi prosbami. Potom jsem oddělil z předáků dvanáct kněží, Šerebjáše, Chašabjáše a s nimi deset jejich bratrů a odvážil jsem jim stříbro, zlato a nádoby, oběť pro dům našeho Boha, kterou přinesli král, jeho rádci, jeho knížata a všichni Izraelci, kteří tam byli. Odvážil jsem jim do rukou šest set padesát talentů stříbra, sto stříbrných nádob po talentu a sto talentů zlata a dvacet zlatých pohárů po tisíci darejcích a dvě nádoby z pěkného nazlátlého bronzu, cenné jako zlato. Nato jsem jim řekl: Jste svatí Hospodinu i nádoby jsou svaté; stříbro a zlato jsou dobrovolné oběti pro Hospodina, Boha vašich otců. Bděte a střežte je, dokud je neodvážíte před předáky kněží a lévitů a předáky izraelských rodů v Jeruzalémě v komorách Hospodinova domu. Kněží a lévité přijali odvážené stříbro, zlato a nádoby, aby je přivezli do Jeruzaléma do domu našeho Boha. Od řeky Ahavy jsme vyrazili dvanáctého dne prvního měsíce, abychom šli do Jeruzaléma. Ruka našeho Boha byla nad námi a on nás vysvobodil z moci nepřátel a těch, kdo číhali po cestě. Přišli jsme do Jeruzaléma a pobývali jsme tam tři dny. Čtvrtého dne bylo odváženo stříbro, zlato a nádoby v domě našeho Boha do správy kněze Meremóta, syna Urijášova; s ním byl Eleazar, syn Pinchasův, a s nimi byli lévité Józabad, syn Jéšuův, a Nóadjáš, syn Binújův, všechno podle počtu a podle váhy; a všechna váha byla toho času zapsána. Ti, kteří přišli ze zajetí, vyhnanci, obětovali zápalné oběti Bohu Izraele: dvanáct býčků za celý Izrael, devadesát šest beranů, sedmdesát sedm beránků a dvanáct kozlů jako oběť za hřích. To byla celá zápalná oběť Hospodinu. A královská nařízení dali královským satrapům a místodržitelům v Zaeufratí a ti podporovali lid i Boží dům.