Exodus 1:8-22

V Egyptě pak povstal nový král, který Josefa neznal. A řekl svému lidu: Hle, lid synů Izraele je početnější a mocnější než my. Nuže, jednejme s ním chytře, aby se dále nemnožil, a když by vypukla proti nám válka, aby se i on nepřidal k těm, kdo nás nenávidí, a bojoval by proti nám, a vyšel by ze země. Ustanovili tedy nad ním pracovní dozorce, aby jej utlačovali těžkými robotami. Stavěli faraonovi města skladů Pitom a Rameses. Ale čím víc jej utlačovali, tím víc se množil a rozmáhal. Egypťané se začali synů Izraele děsit. Syny Izraele tedy surově nutili otročit. Ztrpčovali jim život tvrdou otročinou s hlínou a cihlami a všelijakými polními pracemi -- veškerou otročinou, ke které je surově nutili. Pak egyptský král přikázal hebrejským porodním bábám -- jedna se jmenovala Šifra a druhá Púa -- toto: Když pomáháte při porodu Hebrejkám, hleďte na porodní stoličku: Budeli to syn, usmrťte ho, budeli to dcera, ať zůstane naživu. Porodní báby se však bály Boha a nepočínaly si podle toho, co jim řekl egyptský král, ale nechávaly chlapce naživu. Egyptský král si porodní báby zavolal a zeptal se jich: Proč to děláte, že necháváte chlapce naživu? Porodní báby faraonovi odpověděly: Hebrejky nejsou jako egyptské ženy, ale jsou plné života. Dříve než k nim porodní bába přijde, porodí. A Bůh prokázal těm porodním bábám dobro. Lid se dále množil a byl velmi zdatný. A stalo se, protože se ty porodní báby bály Boha, že jim dal rodiny. Pak farao přikázal všemu svému lidu: Každého syna, který se jim narodí, hoďte do Nilu, každou dceru nechejte naživu!