Když Hospodin uslyšel křik vašich slov, rozhněval se a přísahal: Nikdo z lidí této zlé generace neuvidí tu dobrou zemi, o které jsem přísahal, že ji dám vašim otcům, kromě Káleba, syna Jefunova. Ten ji uvidí, jemu a jeho synům dám zemi, na kterou vstoupil, protože šel naplno za Hospodinem. Také na mě se Hospodin kvůli vám rozhněval a řekl: Ani ty tam nevejdeš. Jozue, syn Núnův, který ti slouží, ten tam vejde. Jej posilni, neboť on dá zemi Izraeli do dědictví. Vaše malé děti, o kterých jste říkali, že se stanou kořistí, a vaši synové, kteří dnes nerozeznají dobré a zlé, ti tam vejdou, jim ji dám a oni ji obsadí. Vy se však vydejte na cestu zpět a vyrazte do pustiny směrem k Rákosovému moři.
Nato jste mi odpověděli: Zhřešili jsme proti Hospodinu. Vytáhneme a budeme bojovat, jak přikázal Hospodin, náš Bůh. Připásali jste si každý své válečné zbraně a lehkomyslně jste vytáhli do pohoří. Hospodin mi řekl: Řekni jim: Netáhněte a nebojujte, protože já nejsem uprostřed vás; ať nejste poraženi od svých nepřátel. Mluvil jsem k vám, ale neposlouchali jste. Vzepřeli jste se Hospodinovu příkazu, jednali jste povýšeně a vytáhli jste do pohoří. Emorejci sídlící v onom pohoří vytáhli proti vám, pronásledovali vás, jako to dělávají včely, a rozehnali vás od Seíru až po Chormu. Když jste se vrátili, plakali jste před Hospodinem, ale Hospodin neslyšel váš hlas, nenaslouchal vám. Zůstali jste v Kádeši po mnoho dní, asi tak rok jste tam zůstali.