Skutky 22:1-30

“Muži bratři a otcové, poslyšte nyní mou obhajobupřed vámi.” Když uslyšeli, že k nim mluví hebrejským jazykem, ještě více se ztišili. I řekl: “Já jsem Žid narozený v Tarsu v Kilikii, avšak vychovaný v tomto městě. U nohou Gamalielových jsem byl přesně vyučen otcovskému zákonu a horlil jsem pro Boha jako dnes vy všichni. A pronásledoval jsem tu Cestu až na smrt; muže i ženy jsem spoutával a dával do vězení, jak mi může dosvědčit i velekněz a všichni starší. Od nich jsem přijal dopisy pro bratry a šel jsem do Damašku, abych také ty, kteří byli tam, přivedl spoutané do Jeruzaléma k potrestání. Stalo se mi však, když jsem byl na cestě a blížil se k Damašku, že kolem poledne mě náhle ozářilo velmi jasné světlo z nebe. Padl jsem na zem a uslyšel jsem hlas, který mi pravil: "Saule, Saule, proč mne pronásleduješ?" Já jsem odpověděl: "Kdo jsi, Pane?" Řekl mi: "Já jsem Ježíš Nazaretský, kterého ty pronásleduješ." Ti, kdo byli se mnou, uviděli sice světlo [a ulekli se], ale neslyšeli hlas toho, který ke mně mluvil. Řekl jsem: "Co mám učinit, Pane?" Pán mi řekl: "Vstaň a jdi do Damašku, a tam ti bude řečeno všechno, co ti je nařízeno učinit." Protože jsem od jasu toho světla neviděl, vedli mě moji průvodci za ruku a tak jsem přišel do Damašku. Nějaký Ananiáš, zbožný muž podle Zákona, mající dobré svědectví od všech tam bydlících Židů, přišel za mnou, postavil se přede mě a řekl mi: "Bratře Saule, prohlédni." A já jsem v tu chvíli na něho pohlédl. On řekl: "Bůh našich otců si tě vyvolil, abys poznal jeho vůli, uviděl jeho Spravedlivého a uslyšel hlas z jeho úst, neboť mu budeš přede všemi lidmi svědkem toho, co jsi viděl a slyšel. A proč nyní váháš? Vstaň, dej se pokřtít a smyj své hříchy vzývaje jeho jméno."” “Stalo se mi, když jsem se vrátil do Jeruzaléma a modlil se v chrámě, že jsem se ocitl ve vytržení. Spatřil jsem Ježíše, jak mi říká: "Pospěš si a vyjdi rychle z Jeruzaléma, protože nepřijmou tvé svědectví o mně." A já jsem řekl: "Pane, oni vědí, že já jsem dával věznit a bičovat v synagogách ty, kdo v tebe věří. Když byla prolévána krev tvého svědka Štěpána, i já jsem byl při tom, souhlasil jsem s tím a hlídal jsem šaty těch, kdo ho zabíjeli." I řekl mi: "Jdi, neboť já tě vyšlu daleko k pohanům."” Až potud ho poslouchali. Ale pak pozdvihli svůj hlas a říkali: “Odstraň ze země takového člověka, neboť nesmí zůstat naživu!” Protože křičeli, rvali si šaty a házeli do vzduchu prach, velitel rozkázal, aby Pavla zavedli do kasáren; a nařídil při jeho výslechu použít důtky, aby se dozvěděl, z jakého důvodu na něho tak křičeli. Když ho přivázali řemeny, řekl Pavel setníkovi, který tam stál: “Smíte bičovat římského občana, a to bez soudu?” Když to setník uslyšel, přišel k veliteli a oznámil mu to. Řekl: “Co chceš dělat? Vždyť tento člověk je římský občan!” Velitel přišel k Pavlovi a řekl mu: “Řekni mi, jsi římský občan?” On řekl: “Ano.” Velitel mu na to řekl: “Já jsem získal toto občanství za veliké peníze.” Pavel řekl: “Já jsem se však jako římský občan narodil.” Okamžitě od něho odstoupili ti, kteří ho měli vyslýchat. Také velitel dostal strach, když se dověděl, že Pavel je římský občan, a on ho dal spoutat. Druhého dne, protože chtěl bezpečně poznat, z čeho jej Židé obviňují, ho odvázal a rozkázal, aby se sešli velekněží a celá velerada. Pak vyvedl Pavla a postavil ho před ně.