Skutky 12:1-25

V té době král Herodes vztáhl ruce, aby ublížil některým z církve. Janova bratra Jakuba zabil mečem. Když viděl, že se to Židům líbí, pokračoval a zmocnil se také Petra. Byly právě dny nekvašených chlebů. Zatkl ho, dal jej do vězení a svěřil ho čtyřem čtveřicím vojáků, aby ho hlídali. Po velikonocích ho chtěl předvést před lid. Petr byl tedy střežen ve vězení a církev se za něho vytrvale modlila k Bohu. Noc předtím, než jej Herodes hodlal předvést, spal Petr mezi dvěma vojáky, spoután dvěma řetězy, a stráže přede dveřmi hlídaly vězení. A hle, Pánův anděl se u něho postavil a v cele zazářilo světlo. Udeřil Petra do boku, vzbudil ho a řekl: “Rychle vstaň!” A řetězy mu spadly s rukou. A anděl mu řekl: “Opásej se a obuj si sandály.” On tak učinil. I říká mu : “Obleč si plášť a pojď za mnou.” Vyšel a šel za ním, ale nevěděl, že to, co se skrze anděla děje, je skutečné; myslel si, že má vidění. Prošli přes první i druhou stráž, přišli k železné bráně, která vedla do města; ta se jim sama od sebe otevřela. I vyšli, prošli jednou ulicí a náhle od něho anděl odstoupil. Petr se vzpamatoval a řekl: “Teď opravdu vím, že Pán vyslal svého anděla a vysvobodil mě z Herodovy ruky a ze všeho, co židovský lid očekával.” Když si to uvědomil, přišel k domu Marie, matky Jana zvaného Marek, kde byli mnozí shromážděni a modlili se. Zabouchal na dveře brány a přišla otevřít služka jménem Rodé. A když poznala Petrův hlas, radostí ani neotevřela bránu, ale vběhla dovnitř a oznámila, že Petr stojí před branou. Ale oni jí řekli: “Blázníš!” Ona však tvrdila, že je tomu tak. Oni říkali: “Je to jeho anděl.” Ale Petr nepřestával tlouci. Když otevřeli a spatřili ho, byli ohromeni. Pokynul jim rukou, aby mlčeli, a vypravoval jim, jak ho Pán vyvedl z vězení; nakonec řekl: “Oznamte to Jakubovi a bratřím.” Pak vyšel a odebral se na jiné místo. Když nastal den, byl mezi vojáky [nemalý] rozruch nad tím, co se stalo s Petrem. Herodes ho hledal a nenalezl, vyslechl stráže a rozkázal je odvést k popravě. Potom sestoupil z Judska do Cesareje a pobýval tam. Herodes se velmi hněval na Týrské a Sidónské. Ti přišli jednomyslně k němu, přesvědčili Blasta, který byl královským komorníkem, a prosili o mír, protože jejich krajina byla zásobována potravinami z jeho královského území. Ve stanovený den se Herodes, oděn královským rouchem, posadil na řečnické podium a začal k nim mluvit. Lid volal: “To je hlas Boží, a ne lidský!” A ihned jej udeřil Pánův anděl za to, že nevzdal slávu Bohu: byl rozežrán červy a zemřel. A slovo Boží rostlo a rozmáhalo se. Barnabáš a Saul splnili svou službu, vrátili se z Jeruzaléma a vzali s sebou [i] Jana příjmením Marka.