Žalmy 90:1-12

Modlitba Mojžíše, muže Božího. Pane, ty jsi býval příbytek náš od národu do pronárodu. Prvé, než hory stvořeny byly, nežlis sformoval zemi, a okršlek světa, ano hned od věků a až na věky, ty jsi Bůh silný. Ty přivodíš člověka na to, aby setřín byl, říkaje: Navraťtež se zase, synové lidští. Nebo by tisíc let přetrval, jest to před očima tvýma jako den včerejší, a bdění noční. Povodní zachvacuješ je; jsou sen, a jako bylina hned v jitře pomíjející. Toho jitra, kteréhož vykvetne, mění se, u večer pak jsuc podťata, usychá. Ale my hyneme od hněvu tvého, a prochlivostí tvou jsme zděšeni. Nebo jsi položil nepravosti naše před sebe, a tajnosti naše na světlo oblíčeje svého. Pročež všickni dnové naši v náhle přebíhají pro tvé rozhněvání; k skončení let svých docházíme jako řeč. Všech dnů let našich jest let sedmdesáte, aneb jest-li kdo silnějšího přirození, osmdesát let, a i to, což nejzdárnějšího v nich, jest práce a bída, a když to pomine, tožť ihned rychle zaletíme. Ale kdo jest, ješto by znal přísnost hněvu tvého, a ostýchal se zůřivosti tvé? Naučiž nás počítati dnů našich, abychom uvodili moudrost v srdce.