Lukáš 24:13-43

A aj, dva z nich šli toho dne do městečka, kteréž bylo vzdálí od Jeruzaléma honů šedesáte, jemuž jméno Emaus. A rozmlouvali vespolek o těch všech věcech, kteréž se byly staly. I stalo se, když rozmlouvali a sebe se otazovali, že i Ježíš, přiblíživ se k nim, šel s nimi. Ale oči jejich držány byly, aby ho nepoznali. I řekl k nim: Které jsou to věci, o nichž rozjímáte vespolek, jdouce, a proč jste smutní? A odpověděv jeden, kterémuž jméno Kleofáš, řekl jemu: Ty sám jeden jsi z příchozích do Jeruzaléma, ještos nezvěděl, co se stalo v něm těchto dnů? Kterýmžto on řekl: I co? Oni pak řekli jemu: O Ježíšovi Nazaretském, kterýž byl muž prorok, mocný v slovu i v skutku, před Bohem i přede vším lidem, A kterak jej vydali přední kněží a knížata naše na odsouzení k smrti, i ukřižovali jej. My pak jsme se nadáli, že by on měl vykoupiti lid Izraelský. Ale nyní tomu všemu třetí den jest dnes, jakž se to stalo. Ale i ženy některé z našich zděsily nás, kteréž ráno byly u hrobu, A nenalezše těla jeho, přišly, pravíce, že jsou také vidění andělské viděly, kteřížto praví, že by živ byl. I chodili někteří z našich k hrobu, a nalezli tak, jakž pravily ženy, ale jeho neviděli. Tedy on řekl k nim: Ó blázni a zpozdilí srdcem k věření všemu tomu, což mluvili Proroci. Zdaliž nemusil těch věcí trpěti Kristus a tak vjíti v slávu svou? A počav od Mojžíše a všech Proroků, vykládal jim všecka ta písma, kteráž o něm byla. A vtom přiblížili se k městečku, do kteréhož šli, a on potrh se, jako by chtěl dále jíti. Ale oni přinutili ho, řkouce: Zůstaň s námi, nebo se již připozdívá, a den se nachýlil. I všel, aby s nimi zůstal. I stalo se, když seděl s nimi za stolem, vzav chléb, dobrořečil, a lámaje, podával jim. I otevříny jsou oči jejich, a poznali ho. On pak zmizel od očí jejich. I řekli vespolek: Zdaliž srdce naše v nás nehořelo, když mluvil nám na cestě a otvíral nám písma? A vstavše v tu hodinu, vrátili se do Jeruzaléma, a nalezli shromážděných jedenácte, a ty, kteříž s nimi byli, Ani praví: Že vstal Pán právě, a ukázal se Šimonovi. I vypravovali oni také to, co se stalo na cestě, a kterak ho poznali v lámání chleba. A když oni o tom rozmlouvali, postavil se Ježíš uprostřed nich, a řekl jim: Pokoj vám. Oni pak zhrozivše se a přestrašeni byvše, domnívali se, že by ducha viděli. I dí jim: Co se strašíte a myšlení vstupují na srdce vaše? Vizte ruce mé i nohy mé, žeť v pravdě já jsem. Dotýkejte se a vizte; neboť duch těla a kostí nemá, jako mne vidíte míti. A pověděv to, ukázal jim ruce i nohy. Když pak oni ještě nevěřili pro radost, ale divili se, řekl jim: Máte-li tu něco, ješto by se pojedlo? A oni podali jemu kusu ryby pečené a plástu strdi. A vzav to, pojedl před nimi