I počal lidu praviti podobenství toto: Èlověk jeden štípil vinici, a pronajal ji vinařům, a sám odšed podál byl tam za mnohé časy. A v čas slušný poslal k vinařům služebníka, aby z ovoce vinice dali jemu. Vinaři pak zmrskavše jej, pustili ho prázdného. A on poslal druhého služebníka. Oni pak i toho zmrskavše a zohavivše, pustili prázdného. I poslal třetího. Ale oni i toho zranivše, vystrčili ven. Tedy řekl Pán vinice: Co učiním? Pošli svého milého Syna. Snad když toho uzří, ostýchati se budou. Uzřevše pak vinaři, rozmlouvali mezi sebou, řkouce: Tentoť jest dědic; pojďte, zabijme jej, aby naše bylo dědictví. A vystrčivše jej ven z vinice, zamordovali ho. Což tedy učiní jim Pán vinice? Přijde a vyhladí vinaře ty, a dá vinici jiným. To uslyšavše, řekli: Odstup to. A on pohleděv na ně, řekl: Co jest pak to, což napsáno jest: Kámen, kterýmž pohrdli dělníci, ten učiněn jest v hlavu úhelní. Každý, kdož padne na ten kámen, rozrazí se; a na kohož by on upadl, potřeť jej. I hledali přední kněží a zákoníci, jak by naň vztáhli ruce v tu hodinu, ale báli se lidu. Nebo porozuměli, že by na ně mluvil podobenství to. Tedy ukládajíce o něm, poslali špehéře, kteříž by se spravedlivými činili, aby ho polapili v řeči, a potom jej vydali vrchnosti a v moc hejtmanu. I otázali se ho oni, řkouce: Mistře víme, že právě mluvíš a učíš, a nepřijímáš osoby, ale v pravdě cestě Boží učíš. Sluší-li nám daň dávati císaři, čili nic? Ale Ježíš rozuměje chytrosti jejich, dí jim: Co mne pokoušíte? Ukažte mi peníz. Èí má obraz a nápis? I odpověděvše, řekli: Císařův. On pak řekl jim: Dejtež tedy, co jest císařova, císaři, a což jest Božího, Bohu. I nemohli ho za slovo popadnouti před lidem, a divíce se odpovědi jeho, umlkli.