1 Mojžíšova 8:1-14

Rozpomenul se pak Bůh na Noé, i všecky živočichy a všecka hovada, kteráž byla s ním v korábu; pročež uvedl Bůh vítr na zemi, i zastavily se vody. A zavříny jsou studnice propasti i průduchové nebeští, a zastaven jest příval s nebe. I navrátily se vody se svrchku země, odcházejíce zase, a opadly vody po stu a padesáti dnech, Tak že odpočinul koráb sedmého měsíce, v sedmnáctý den toho měsíce na horách Ararat. Když pak vody odcházely a opadaly až do desátého měsíce, prvního dne téhož desátého měsíce ukázali se vrchové hor. I stalo se po čtyřidcíti dnech, otevřev Noé okno v korábu, kteréž byl udělal, Vypustil krkavce. Kterýžto vyletuje zase se vracoval, dokudž nevyschly vody na zemi. Potom vypustil holubici od sebe, aby věděl, již-li by opadly vody se svrchku země. Kterážto když nenašla, kde by odpočinula noha její, navrátila se k němu do korábu; nebo vody byly po vší zemi. On pak vztáhna ruku svou, vzal ji, a vnesl k sobě do korábu. A počekal ještě sedm dní jiných, a opět vypustil holubici z korábu. I přiletěla k němu holubice k večerou, a aj, list olivový utržený v ústech jejích. Tedy poznal Noé, že opadly vody se svrchku země. I čekal ještě sedm dní jiných, a opět vypustil holubici, kterážto nevrátila se k němu více. I stalo se šestistého prvního léta, v první den měsíce prvního, že vyschly vody na zemi. I odjal Noé přikrytí korábu a uzřel, ano již oschl svrchek země. Druhého pak měsíce, v dvadcátý sedmý den téhož měsíce oschla země.