Matouš 22:23-46

Také za ním přišli saducejové, kteří tvrdí, že vzkříšení z mrtvých je nemožné. Předložili mu nepravděpodobný příběh: „Mistře, v Mojžíšově zákoně čteme, že svobodný švagr je povinen vzít si bezdětnou vdovu po svém bratru, aby v dětech zachoval bratrovo jméno. U nás se vyskytl tento případ: Bylo sedm bratrů. První z nich se oženil a potom jako bezdětný zemřel, takže jeho žena se stala manželkou druhého bratra. Tento bratr také zemřel bez dětí, a tak se opakovalo u druhého, třetího – a nakonec u všech sedmi bratrů. Poslední ze všech zemřela i ta žena. Kterému z těch bratrů bude patřit po vzkříšení? Byla přece manželkou všech sedmi!“ Ježíš odpověděl: „Mluvíte nesmysly, protože neznáte ani Písmo ani Boží moc. Po vzkříšení zaniknou tělesné vztahy. Lidé nebudou žít v manželství, ale budou tvořit Boží rodinu. A pokud jde o vzkříšení z mrtvých, pak čtěte pozorně Písmo. Jak nazývá Bůh sám sebe? Bůh Abrahamův, Izákův a Jákobův. On není Bohem mrtvých, ale živých.“ Tyto Ježíšovy odpovědi udělaly na lidi hluboký dojem. Farizejové se doslechli, jak Ježíš umlčel saduceje. Pověřili jednoho ze svých vykladačů Písma, aby ho vyzkoušel: „Mistře, které přikázání je v zákoně nejvýznamnější?“ Ježíš mu odpověděl: „ ‚Miluj Pána, svého Boha, celým srdcem, duší i myslí.‘ To je první a nejdůležitější přikázání. Druhé v pořadí důležitosti je toto: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘ Na těch dvou přikázáních stojí celý Mojžíšův zákon a odkaz proroků.“ Potom Ježíš, obklopen farizeji, se jich zeptal: „Co si myslíte o Kristu? Čí je to syn?“ Odpověděli: „Davidův.“ On na to řekl: „Jak by mohl David svého vlastního potomka nazývat Pánem? Vždyť o něm z podnětu Ducha svatého píše v žalmu: ‚Bůh řekl mému Pánu: Seď po mé pravici, dokud ti nepodložím tvé nepřátele k nohám.‘ Jestliže ho tedy David nazývá svým Pánem, jak může být jeho synem?“ Na to nikdo nedovedl odpovědět a už se mu neodvážili klást další otázky.