Přišel i do Nazaretu, kde vyrůstal. I tam šel podle svého zvyku v sobotu do synagogy. Povstal, aby dal najevo, že chce číst z Písma. Podali mu svitek z knihy proroka Izajáše. Rozvinul ho a nalezl místo, kde je psáno:
„Duch Boží mě vede,
protože mne Bůh určil,
abych chudým přinesl radostnou zprávu,
uzdravil ty, kteří jsou v srdci zraněni,
sňal lidem pouta, kterými jsou svázáni,
slepým abych vrátil zrak,
utlačené osvobodil a ohlásil,
že teď přichází čas,
kdy se Bůh chce nad každým slitovat
a zachránit ho.“
Pak Ježíš stočil svitek, podal ho sluhovi a posadil se. Lidé napjatě čekali na výklad přečteného oddílu. Obsahem Ježíšova kázání bylo: „Dnes se uskutečňuje to, co jsem právě četl.“ Všichni souhlasně přikyvovali a divili se, jak pěkně Ježíš hovořil. Říkali: „A to je syn tesaře Josefa!“ Ježíš ale pokračoval: „Asi byste mi rádi připomněli přísloví: Lékaři, uzdrav se sám! Proč neuděláš doma stejné zázraky, o jakých slyšíme třeba z Kafarnaum? – Víte proč? Protože jako každý prorok nacházím nejméně víry u vás doma. Jen si vzpomeňte, jak to bylo v době proroka Elijáše, kdy tři a půl roku nepršelo. V Izraeli bylo mnoho vdov, ale Elijáš byl poslán jen k jediné, a to ještě pohanské vdově ze Sarepty v Sidónsku. Anebo v době proroka Elíši bylo v Izraeli mnoho malomocných, a nakonec byl uzdraven jen Naamán, pohan ze Sýrie.“ Po těchto slovech se lidé v synagoze rozzuřili, popadli Ježíše a vlekli ho za město na sráz hory, odkud ho chtěli svrhnout dolů. On se jim však ztratil v davu a odešel odtud.
Odešel do Kafarnaum v Galileji a kázal tam v sobotu k lidem. Na posluchače udělal hluboký dojem, protože z jeho slov vyzařovala zvláštní moc. V synagoze byl také muž posedlý démonem a ten vykřikoval: „Co je ti do nás, Ježíši z Nazaretu? Přišel jsi nás zničit? Znám tě, tebe posílá Bůh.“ Ježíš démona okřikl: „Buď zticha a ven z něho!“ Zlý duch s tím mužem ještě zalomcoval, ale už mu neublížil. Od té chvíle měl ten muž pokoj. Lidé se polekali a dohadovali se mezi sebou: „Co je to v jeho slovech? S jakou autoritou poroučí démonům, že ho na slovo poslouchají?“ A tak se o Ježíši brzy mluvilo po celém okolí.
Ze synagogy odešel Ježíš do domu rybáře Šimona. Tam ho prosili, aby pomohl Šimonově tchyni, která ležela na lůžku s vysokou horečkou. Ježíš se nad nemocnou sklonil a slovem ji uzdravil. Horečka okamžitě klesla, žena vstala a dokonce byla schopna je pohostit. Večer přicházeli mnozí k Ježíšovi a přiváděli s sebou svoje blízké postižené nejrůznějšími nemocemi. Kladl na ně ruce a uzdravoval je. Osvobodil také mnoho lidí od démonů, kteří hrůzou křičeli: „Ty jsi Boží Syn.“ Ježíš je umlčoval, protože nestál o to, aby právě oni zveřejňovali, že je Mesiáš.
Časně ráno opustil Ježíš dům a vyhledal si osamělé místo. Lidé ho všude hledali. Chtěli ho zadržet a zabránit mu, aby od nich odešel. On jim však řekl: „Musím i v jiných městech hlásat radostnou zprávu o přicházejícím Božím království, vždyť k tomu mne Bůh poslal.“ A tak kázal v různých synagogách i v Judsku.