Lukáš 1:26-45

Asi půl roku po Zachariášově vidění poslal Bůh anděla Gabriela do galilejského městečka Nazaretu k dívce jménem Marie. Byla snoubenkou Josefa, který pocházel z Davidova královského rodu. Anděl ji oslovil: „Blahopřeji ti, Marie, Bůh ze všech žen vyvolil právě tebe k velikému úkolu!“ Jeho slova ji znepokojila a nechápala jejich smysl. Posel pokračoval. „Neboj se, Marie. Bůh ti chce nevídaně požehnat. Narodí se ti syn a dáš mu jméno Ježíš (Bůh vysvobozuje). Nebude to obyčejný člověk, ale právem bude nazýván ‚Syn Nejvyššího‘. Usedne na trůn Davidův a bude nejen vládce Izraele, ale založí království, které nikdy neskončí.“ Marie namítla: „Jak se mi může narodit dítě? Vždyť nežiji s mužem!“ Anděl jí řekl: „Sám Stvořitel na tobě projeví svou moc. Duch svatý to způsobí, a tak tvé dítě bude svatý Boží Syn. U Boha není nic nemožného. Vždyť i tvá příbuzná Alžběta, po celý život neplodná, bude mít nyní ve svém stáří syna. Již za tři měsíce se jí narodí.“ Marie na to řekla: „Chci přijmout, co mi Bůh ukládá. Ať se tedy stane, jak jsi řekl.“ Pak anděl odešel. Brzy nato se Marie vydala do judských hor, do města, kde žil Zachariáš s Alžbětou. Když k nim vešla a pozdravila, pocítila Alžběta, jak se její dítě živě pohnulo. V tu chvíli Alžbětu nadchl Boží Duch a zvolala: „Marie, Bůh tě vyvolil mezi všemi ženami a tvůj syn bude veliký dar lidem. Jaká je to pro mne čest, že mne navštívila matka mého Pána! Sotva jsem zaslechla tvůj pozdrav, děťátko ve mně radostí poskočilo. Jak je dobře, že jsi uvěřila Božím slibům. On je všechny splní.“