Marta se pak vrátila domů a pošeptala své sestře: „Přišel Mistr a chce s tebou mluvit.“ Sotva to Marie uslyšela, vstala a spěchala k němu.
Ježíš se zatím zdržoval na místě, kde se setkal s Martou. Židé, kteří Marii utěšovali, se domnívali, že se jde vyplakat k Lazarovu hrobu, proto šli za ní.
Jakmile Marie našla Ježíše, poklekla před ním na zem a naříkala: „Pane, kdybys byl zastihl Lazara živého, jistě bys ho nenechal zemřít.“
Mariin pláč Ježíše rozrušil a okázalý nářek Židů se ho nemile dotkl. Zeptal se: „Kam jste Lazara pohřbili?“
„Pojď, Pane, ukážeme ti,“ odpověděli. Teď vyhrkly slzy i Ježíšovi.
„Podívejte, jak ho měl rád,“ šeptali někteří mezi sebou. Jiní však namítali: „Proč nechal Lazara zemřít? Vždyť před tím uzdravil slepce. Nemohl ho zachránit?“
To Ježíše popudilo a vykročil k hrobu. Byla to jeskyně zavalená balvanem.
„Odvalte ten kámen!“ přikázal Ježíš.
„Pane, bratr zde leží už čtyři dny a jeho tělo je jistě v rozkladu,“ namítla Marta.
„Kde zůstala tvoje víra, že se Bůh oslaví?“ podivil se Ježíš.
Otevřeli hrob, Ježíš pohlédl k nebi a modlil se: „Otče, děkuji ti, že mne vyslyšíš. Já vím, že vždycky slyšíš, ale říkám to nahlas, aby tito lidé uvěřili, že jsi mne poslal.“
Pak zvolal: „Lazare, pojď ven!“ A Lazar vyšel.
Ruce a nohy měl ovinuté plátnem, tvář zahalenou šátkem. „Sundejte mu to,“ přikázal Ježíš, „ať může chodit.“
Aplikace Bible
Aplikace Bible pro děti
