Žalmy 90:1-12

Modlitba Božího muže Mojžíše. Po všechny věky jsi, Pane, byl vždy naším domovem. Dřív než se hory zrodily, dřív než jsi zplodil zem a svět, od věků navěky Bůh jsi ty! Obracíš člověka zpátky v prach, pravíš: „Vraťte se, smrtelníci, zpět!“ Před tebou přece tisíc let uplyne jako včerejšek, jak noční hodina! Spláchneš je – jsou pouhý sen, tráva, jež zítra pomine: ráno roste a rozkvétá, večer skosena usychá! Pro tvé rozlícení hyneme, tvé zuřivosti se děsíme. Naše viny totiž kladeš před sebe, naše tajnosti na světlo tváře své. Naše dny míjejí v hněvu tvém, svá léta končíme s povzdechem. Celý náš život trvá sedmdesát let anebo osmdesát, jsme-li při síle. Většina z nich jsou dřina a potíže, náhle je konec – a pryč letíme! Sílu tvého hněvu kdo ale zná, před tvou zuřivostí kdo bázeň má? Nauč nás počítat naše dny, abychom v srdci zmoudřeli!