Žalmy 79:1-13

Žalm Asafův. Pohané vtrhli, Bože, do tvého dědictví, poskvrnili chrám tvé svatosti, Jeruzalém obrátili v sutiny! Mrtvoly tvých služebníků nechali ptákům, těla tvých věrných dali šelmám žrát. Jejich krev po Jeruzalémě lili jak vodu, nebylo nikoho, kdo by je pochoval. Potupě vydáni jsme u svých sousedů, pro smích a zábavu jsme všem dokola! Jak dlouho ještě, Hospodine? Budeš navěky rozzloben? Bude tvé horlení hořet plamenem? Vylij svůj hněv raději na pohany, kteří tě uznat nechtějí, vylij ho na ta království, jež jméno tvé nevzývají – za to, že Jákoba zhltali, že zpustošili jeho obydlí! Nevzpomínej na naše staré viny, pospěš k nám se svým soucitem – ach, jak hluboko klesli jsme! Pomoz nám, Bože naší spásy pro slavné jméno své, vysvoboď nás a odpusť naše hříchy pro jméno své! Proč mají říkat pohané: „Jejich Bůh? Kde je?“ Ukaž pohanům před našima očima, že krev tvých služebníků bude pomstěna! Nářek zajatých kéž k tobě dospěje – odsouzené k smrti svou mocnou paží zachovej! Našim sousedům sedmkrát naplň klín urážkami, jimiž ti, Pane, spílali! My pak, tvůj lid, ovce, jež paseš, navždy tě oslavovat budeme. Na věky věků, stále dál tvé chvály chceme zvěstovat!