Žalmy 78:1-20

Poučný žalm Asafův. Naslouchej, lide můj, mému učení, slov, která mluvím, všímej si. V podobenstvích k tobě promluvím, abych ti odhalil dávná tajemství. Slyšeli jsme a sami víme, co nám vyprávěli naši otcové. Jejich dětem to nezatajíme, dalšímu pokolení budem vyprávět o chvále Hospodinově, o jeho síle, o zázracích, jež učinil. Svědectví stvrdil Jákobovi, Izraeli svěřil učení, o kterém přikázal otcům našim, aby je předávali synům svým, aby je poznalo budoucí pokolení, i děti, jež se teprv narodí, aby zas učily svoje potomky: Ať v Bohu skládají svoji naději, ať nezapomínají, co učinil, a dodržují jeho příkazy! Ať nejsou jako jejich otcové, pokolení vzpurné a svéhlavé, pokolení se srdcem nestálým a s duchem Bohu nevěrným! Synové Efraimovi, zdatní lukostřelci, v den bitvy se dali na útěk. Nedodrželi smlouvu Boží, odmítli se řídit jeho Zákonem. Zapomněli na jeho mocné činy, na zázraky, jež jim projevil. Před jejich otci konal zázraky, v Egyptě, na poli soanském. Rozdělil moře, převedl je, vody postavil jako hromady. Oblakem svým je vodil ve dne, ohnivým světlem za nocí. Rozlomil skály v poušti, jak z hlubin bezedných dal jim pít. Ze skály nechal potoky proudit, jež v řeky rozvodnil. Oni však proti němu stále hřešili, na poušti Nejvyššího dráždili! Pokoušeli Boha v srdcích svých, podle své chuti pokrm žádali. Mluvili proti Bohu se slovy: „Copak Bůh prostře stůl na poušti? Udeřil sice do skály, mohutným potokem vody tryskaly – chleba nám ale dát jistě neumí, může snad svému lidu maso opatřit?“