Žalmy 7:1-17

Píseň nářků, kterou David zpíval Hospodinu kvůli slovům Kúše z pokolení Benjamín. Hospodine, Bože můj, na tebe spoléhám, zachraň mě, všech pronásledovatelů zbav! Jinak mě jako lev rozervou na kusy, rozsápají mě, nebude mi pomoci! Hospodine, Bože můj, jestliže jsem se provinil, jestli mi na rukách lpí bezpráví, jestli jsem příteli oplatil něčím zlým (i svého nepřítele jsem však ušetřil!), pak ať mě honí a chytí protivník, ať pošlape můj život na zemi, mou čest ať v prachu vyválí! séla Povstaň, Hospodine, v hněvu svém, postav se zuřivosti mých nepřátel, probuď se, Bože, nastol pořádek! Shromáždění národů ať tě obklopí, znovu usedni na trůn nad nimi – Hospodin bude soudit národy! Obhaj mě, Hospodine, vždyť jsem nevinný, jsem bez úhony, můj Nejvyšší! Ukonči podlost ničemných, spravedlivého však posilni, spravedlivý Bože, ty zkoumáš srdce i svědomí! Nejvyšší Bůh je můj štít – on je zachráncem upřímných! Bůh je spravedlivý soudce, Bůh plane hněvem každý den. Pokud se člověk neobrátí, meč svůj naostří, napne svůj luk a zamíří, smrtelné zbraně na něj připraví, ohnivé šípy zhotoví. Na toho, jenž plodí proradnost, jenž těhotný trápením zrodí lež! Ten jámu kopal, až ji vyhloubil, spadl do pasti, kterou nastražil. Jeho proradnost se k němu navrátí, na hlavu padne mu jeho násilí!