Žalmy 38:1-22

Památeční žalm Davidův. Netrestej mě, Hospodine, ve své prchlivosti, ve svém rozzuření mě nekárej! Vždyť už jsem probodán tvými šípy, tvá ruka drtí mě! Tvůj hněv na mně nenechal zdravé místo, můj hřích připravil mé kosti o pokoj. Má provinění mi nad hlavu rostou, těžší, než unesu, je jejich břemeno! Mé vlastní bláznovství mi rány zasadilo, rány, jež páchnou a mokvají. Shrbený jsem, plížím se tak nízko, celý den v zármutku se potácím. Mé slabiny jsou v jednom ohni, jediné zdravé místo mi v těle nezbylo. Bezmocný jsem a tolik zdrcen, úzkostí sténám, křičím ze srdce! Ty, Pane, víš o každé mé touze, můj nářek před tebou není utajen. Srdce mi buší, síla se ztrácí i moje oči už světlo opouští. Přátelé a drazí se mých ran štítí, moji příbuzní se drží vpovzdálí. Ti, jimž jde o můj život, mi kladou léčky, ti, kdo mi chtějí ublížit, mluví o zkáze, své lsti vymýšlejí každý den. Já ale jak hluchý neslyším, jak němý nechci ústa otevřít. Jsem jako člověk, který neslyší, z jehož úst nezaznějí žádné odmluvy. V tebe, Hospodine, skládám naději – Pane Bože můj, ty jistě odpovíš! Ať nade mnou nejásají, říkám si, jen ať se nepyšní nad mým selháním! Vždyť už jsem přece na pokraji pádu a stále trpím bolestí, vyznávám svoje provinění, trápím se pro svůj hřích! Mých bezdůvodných soků je stále více, množí se počet mých zrádných nepřátel. Zlobou mi odplácejí za mé dobrodiní, obviňují mě, když dobra držím se! Neopouštěj mě, Hospodine, nevzdaluj se mi, Bože můj!