Žalmy 137:1-9

Mezi babylonskými řekami, tam jsme sedávali a plakali, když jsme vzpomínali na Sion. V té zemi jsme odložili citery a zavěsili je na vrby. Naši věznitelé nás tam žádali, abychom jim prý zpívali; naši tyrani od nás chtěli veselí: „Co kdybyste nám zpívali některou z písní sionských?!“ Jak bychom ale byli zpívali Hospodinovu píseň mezi cizinci? Pokud zapomenu, Jeruzaléme, na tebe, pak ať mi uschne pravice! Ať mi i k patru jazyk přiroste, pokud přestanu myslet na tebe, pokud mi Jeruzalém nebude nade vše, nade všechny mé rozkoše! Hospodine, jen se rozpomeň na Edomce v Jeruzalémě v onen den, kdy vykřikovali: „Rozbořte, rozbořte, zničte to město v základech!“ Ó dcero Babylonská, budeš zničena! Blaze tomu, kdo ti odplatí za všechna naše příkoří! Blaze tomu, kdo tvé děti uchopí a o skálu je rozrazí!