Matouš 8:18-34

Když Ježíš viděl, kolik je kolem něj lidí, přikázal učedníkům, ať se přeplaví na druhý břeh. Tehdy k němu přistoupil jeden znalec Písma se slovy: „Mistře, budu tě následovat, kamkoli půjdeš.“ Ježíš mu odpověděl: „Lišky mají doupata a ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kde by hlavu složil.“ Jiný z jeho učedníků mu řekl: „Pane, dovol mi nejdřív odejít a pochovat svého otce.“ Ježíš mu odpověděl: „Pojď za mnou a nech mrtvé pochovávat své mrtvé.“ Potom nastoupil na loď a jeho učedníci za ním. Na jezeře se náhle strhla veliká bouře, takže se vlny valily přes loď. On ale spal. Přistoupili tedy a vzbudili ho: „Pane, zachraň nás, vždyť umíráme!“ „Proč se bojíte, malověrní?“ řekl jim Ježíš. Potom vstal, okřikl vítr i vlny, a nastal naprostý klid. Učedníci byli ohromeni. „Kdo to vůbec je?“ ptali se. „Vždyť ho poslouchá i vítr a vlny!“ Když se pak přeplavil na druhou stranu do gadarenského kraje, střetli se s ním dva posedlí, kteří vyšli z hrobů. Byli tak nebezpeční, že tou cestou ani nemohl nikdo chodit. Začali křičet: „Co je ti po nás, Boží Synu? Přišel jsi nás předčasně trýznit?“ Opodál se páslo veliké stádo prasat. Démoni ho tedy prosili: „Když nás vymítáš, pošli nás do toho stáda prasat.“ „Jděte!“ řekl jim, a tak vyšli, vstoupili do toho stáda prasat a celé to stádo se rozeběhlo ze srázu dolů do jezera, kde utonulo. Pasáci prasat tehdy utekli, a když přišli do města, všechno to o těch posedlých vyprávěli. Celé město hned vyšlo Ježíšovi naproti, a jakmile ho uviděli, žádali ho, ať opustí jejich kraj.