Matouš 22
22
O královské svatbě
1Ježíš pak pokračoval dalším podobenstvím. Řekl jim: 2„Nebeské království se podobá králi, který svému synu vystrojil svatbu. 3Poslal své služebníky, aby svolali pozvané hosty na svatbu, ale oni nechtěli přijít. 4Poslal tedy ještě jiné služebníky a řekl jim: ‚Povězte pozvaným: Hle, připravil jsem pro vás hostinu. Dal jsem porazit býčky i vykrmená telata, všechno je připraveno; pojďte na svatbu!‘ 5Ale oni na to nedbali a odešli jeden na svůj statek a jiný za svým obchodem. 6Ostatní se pak chopili jeho služebníků, ztýrali je a zabili. 7Král se rozhněval. Poslal svá vojska a ty vrahy zahubil a jejich město spálil. 8Potom řekl svým služebníkům: ‚Svatba je sice připravena, ale ti, kdo byli pozváni, nebyli hodni. 9Proto jděte na nároží a zvěte na svatbu, kohokoli najdete.‘ 10Služebníci tedy vyšli do ulic a shromáždili všechny, které našli – zlé i dobré, a tak se svatební místnost naplnila hosty.
11Když pak vešel král, aby se podíval na hosty, uviděl tam člověka, který nebyl oblečen do svatebního roucha. 12Řekl mu: ‚Příteli, jak jsi sem mohl vejít bez svatebního roucha?‘ A on oněměl. 13Král pak řekl služebníkům: ‚Svažte mu nohy a ruce a vyhoďte do té venkovní tmy! Tam bude pláč a skřípění zubů.‘
14Je totiž mnoho povolaných, ale málo vyvolených.“
Čí je ten obraz?
15Tehdy farizeové odešli a radili se, jak by ho chytili za slovo. 16Pak za ním poslali své učedníky s herodiány. „Mistře,“ řekli, „víme, že jsi pravdomluvný, pravdivě učíš Boží cestě a na nikoho nedbáš, neboť se neohlížíš na to, kdo je kdo. 17Proto nám řekni, co si myslíš: Je správné dávat císaři daň, nebo ne?“
18Ježíš znal jejich podlost, a tak jim řekl: „Proč mě pokoušíte, pokrytci? 19Ukažte mi peníz daně.“ Přinesli mu tedy denár. 20„Čí je ten obraz a nápis?“ zeptal se jich.
21„Císařův,“ odpověděli.
„Dejte tedy císaři, co je císařovo, a Bohu, co je Boží,“ řekl jim. 22V úžasu nad tím, co slyšeli, ho nechali být a odešli.
Bůh je Bohem živých
23Tentýž den k němu přišli saduceové (kteří tvrdí, že není žádné vzkříšení) a zeptali se ho: 24„Mistře, Mojžíš řekl, že když ženatý muž zemře bezdětný, má si jeho ženu vzít jeho bratr, aby svému bratru zplodil potomka.#Deut 25:5–6 25U nás bylo sedm bratrů. První se oženil, ale zemřel bez potomků, a tak zanechal svou ženu svému bratru. 26Totéž se stalo i s druhým a třetím bratrem až po sedmého. 27Nakonec pak zemřela i ta žena. 28Kdo z těch sedmi ji tedy bude mít za manželku, až přijde vzkříšení? Měli ji přece všichni!“
29Ježíš jim řekl: „Mýlíte se, protože neznáte Písma ani Boží moc. 30Po vzkříšení se lidé nežení ani nevdávají, ale jsou jako andělé v nebi. 31Ale pokud jde o vzkříšení z mrtvých – copak jste nečetli, jak vám Bůh řekl: 32‚Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův‘?#Exod 3:6 On není Bohem mrtvých, ale živých!“ 33A když to zástupy uslyšely, žasly nad jeho učením.
Největší přikázání
34Když se farizeové doslechli, že Ježíš umlčel saduceje, sešli se tam. 35Jeden z nich, znalec Zákona, se pak zeptal, aby ho vyzkoušel: 36„Mistře, které je největší přikázání v Zákoně?“
37Ježíš mu řekl: „‚Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.‘#Deut 6:5 38To je první a největší přikázání. 39Druhé je mu podobné: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘#Lev 19:18; Mat 19:19 40V těchto dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.“
Syn, nebo Pán?
41A když už se farizeové sešli, Ježíš se jich zeptal: 42„Co si myslíte o Mesiáši? Čí je to syn?“
„Davidův,“ odpověděli.
43Na to jim řekl: „Jak ho tedy David může v Duchu nazývat Pánem? Říká přece:
44‚Hospodin řekl mému Pánu:
Seď po mé pravici,
než ti tvé nepřátele
k nohám položím.‘#Žalm 110:1
45Když ho tedy David nazývá Pánem, jak to může být jeho syn?“
46A nikdo mu nedokázal odpovědět ani slovo. Od toho dne se ho už nikdo neodvážil na nic zeptat.
Právě zvoleno:
Matouš 22: B21
Zvýraznění
Sdílet
Kopírovat
Chceš mít své zvýrazněné verše uložené na všech zařízeních? Zaregistruj se nebo se přihlas
Bible, překlad 21. století © 2009 BIBLION, o.s., Krocínovská 6, 160 00 Praha 6. Použito se svolením vydavatele. Všechna
