Tehdy k Ježíši přišli znalci Písma a farizeové z Jeruzaléma. „Proč tvoji učedníci přestupují tradici starších?“ říkali. „Vždyť si před jídlem neumývají ruce!“
„A proč vy kvůli své tradici přestupujete Boží přikázání?“ odpověděl jim Ježíš. „Bůh řekl: ‚Cti otce i matku‘ a ‚Kdokoli by zlořečil otci nebo matce, musí zemřít.‘ Vy ale říkáte, že kdokoli by řekl otci nebo matce: ‚To, čím bych ti měl vypomoci, jsem daroval Bohu,‘ ten už nemusí svého rodiče nijak uctít. A tak jste kvůli své tradici zrušili Boží slovo. Pokrytci, Izaiáš o vás správně prorokoval:
‚Tento lid mě ctí svými rty,
srdcem je mi však vzdálený.
Nadarmo mě ale uctívají,
když učí lidské nauky a příkazy.‘“
Pak svolal zástup a řekl jim: „Slyšte a rozumějte. Člověka nešpiní to, co mu vchází do úst, ale to, co mu z úst vychází.“
Tehdy k němu přistoupili učedníci a řekli mu: „Víš, že se farizeové urazili, když slyšeli ta slova?“
„Každá sazenice,“ odpověděl, „kterou nesázel můj nebeský Otec, bude vykořeněna. Nechte je, jsou to slepí vůdcové slepých. Povede-li slepý slepého, oba padnou do jámy.“
„Vysvětli nám to podobenství,“ požádal ho Petr.
„Vy jste ještě tak nechápaví?“ řekl Ježíš. „Nerozumíte, že všechno, co vchází do úst, jde do břicha a vypouští se do žumpy? Co ale z úst vychází, jde ze srdce a špiní to člověka. Ze srdce totiž vycházejí špatné myšlenky, vraždy, cizoložství, smilnění, krádeže, křivá svědectví, urážky. Tyto věci špiní člověka. Ale jíst neumytýma rukama, to člověka nešpiní.“