Lukáš 1:57-80

Alžbětě se tehdy naplnil čas k porodu a porodila syna. Když její sousedé a příbuzní uslyšeli, jak jí Hospodin prokázal své veliké milosrdenství, radovali se spolu s ní. Osmého dne, když přišli dítě obřezat, chtěli mu dát jméno podle jeho otce, Zachariáš. Jeho matka jim na to řekla: „Ne, bude se jmenovat Jan.“ Namítli jí: „Vždyť se tak ve tvém příbuzenstvu nikdo nejmenuje!“ Ptali se tedy posunky jeho otce, jak by ho chtěl pojmenovat. Požádal o tabulku a napsal: „Jmenuje se Jan.“ Všichni se podivili a vtom se mu otevřela ústa, rozvázal se mu jazyk a on dobrořečil Bohu. Na všechny jejich sousedy přišla bázeň a lidé si o tom všem povídali po celých judských horách. Všichni, kdo o tom slyšeli, si to uchovávali v srdci a říkali: „Co to bude za dítě?“ A ruka Hospodinova byla s ním. Jeho otec Zachariáš byl naplněn Duchem svatým a prorokoval: „Požehnán buď Hospodin, Bůh Izraele, neboť navštívil a vykoupil svůj lid! Vyzdvihl nám roh spásy v domě svého služebníka Davida, jak to sliboval ústy svých svatých proroků, kteří byli už od věků. Spasil nás od našich nepřátel a z ruky všech, kdo nás nenávidí. Prokázal milosrdenství našim otcům a vzpomenul na svou svatou smlouvu – na přísahu, kterou dal našemu otci Abrahamovi, že nás vysvobodí z ruky nepřátel, abychom beze strachu sloužili jemu ve svatosti a spravedlnosti před jeho tváří po všechny dny svého života. A ty, dítě, budeš nazváno prorokem Nejvyššího, neboť půjdeš před Pánem připravit jeho cesty, dát jeho lidu poznat spasení v odpuštění jejich hříchů pro niterné milosrdenství našeho Boha, v němž nás navštíví jako Svítání shůry, aby se ukázal bydlícím v temnotě a stínu smrti a přivedl naše nohy na cestu pokoje.“ Chlapec pak rostl a sílil v duchu a žil na poušti až do dne, kdy vystoupil před Izrael.