Job 9
9
Jak bych se obhájil?
1Job na to řekl:
2„Vím, je to tak, jistě máš pravdu.
Může snad člověk být před Bohem v právu?
3Kdyby s ním někdo snad chtěl jít k soudu,
z tisíce otázek by nezodpověděl jednu.
4Má hlubokou moudrost a nesmírnou sílu –
uspěl snad někdy, kdo stanul proti němu?
5On hory přenáší, než se kdo naděje,
poráží je, když hněvá se.
6I zemí z místa pohnout dokáže,
tak že se třesou její pilíře.
7Řekne slunci, a nevyjde,
svou pečetí hvězdy zakryje.
8On sám roztahuje nebesa,
přes moře kráčí po vlnách.
9Učinil Oriona i Velký vůz,
Plejády i souhvězdí na jihu.
10On koná věci veliké a tajemné,
jeho zázraky jsou nesčetné.
11Když projde kolem, já ho nespatřím,
půjde dál, i když to netuším.
12Když něco vezme, kdo mu zabrání?
Kdopak mu řekne: ‚Co to provádíš?‘
13Svůj hněv Bůh omezovat nijak nehodlá –
před ním se musí sklonit i pomocníci netvora!
14Jak bych se tedy já před ním obhájil?
Jak najdu slova, abych ho obvinil?
15Neobhájím se, i když jsem nevinný,
u svého Soudce bych musel o milost žadonit.
16I kdyby se dostavil, když ho předvolám,
nevěřím, že by mi vůbec naslouchal.
17Rozdrtil by mě vichřicí,
pro nic za nic by mé rány rozmnožil.
18Nenechal by mě ani nadechnout,
nasytil by mě samou útrapou.
19Přemoci ho? Hle – je nejsilnější!
Jít s ním na soud? Kdo ho#podle LXX (MT: mě) předvolá?
20I kdybych byl nevinný, má ústa mě odsoudí;
i kdybych byl bezúhonný, řekne, že jsem zvrácený.
21Jsem bezúhonný, co ale na tom záleží –
už se mi nechce žít!
22Všechno je jedno, proto řekl jsem:
On hubí bezúhonného spolu s bídákem!
23Když zhoubná rána náhle dopadne,
zoufalství nevinných on se zasměje.
24Když země padne do rukou bídáka,
zrak jejích soudců on sám zakrývá –
a když ne on, kdo pak?
25Rychleji než běžec utekly mé dny,
šťastné nebyly, teď jsou pryč.
26Jak rákosové čluny kolem propluly,
jak orel řítící se za svou kořistí.
27Mohl bych říci: ‚Přestanu s nářkem,
zarmoucenou tvář nahradím úsměvem!‘
28Jenže se děsím všech svých trápení –
neosvobodíš mě, to dobře vím.
29Jsem předem odsouzen –
proč bych se snažil zbytečně?
30I kdybych se ve sněhu vykoupal,
i kdybych si dlaně louhoval,
31stejně mne shodíš do žumpy,
že i svému plášti budu odporný.
32On není člověk jako já,
abych se mu postavil, abychom společně k soudu šli.
33Kéž by mezi nás vstoupil prostředník,
který by na nás oba ruku položil!
34Ten by snad jeho hůl ode mě odvrátil,
abych nebyl zastrašen jeho hrůzami.
35To bych pak promluvil a neměl bych z něj strach,
se mnou to ale není tak!
Právě zvoleno:
Job 9: B21
Zvýraznění
Sdílet
Kopírovat
Chceš mít své zvýrazněné verše uložené na všech zařízeních? Zaregistruj se nebo se přihlas
Bible, překlad 21. století © 2009 BIBLION, o.s., Krocínovská 6, 160 00 Praha 6. Použito se svolením vydavatele. Všechna