Job 41:15-24

Svaly mu pevně drží na těle, tvrdé jak slitina – nezachvějí se. Srdce má tvrdé na kámen, jak spodní žernov tvrdé je. Když se zvedne, bojí se i bohové, když sebou trhne, jsou strachy bez sebe. Zasáhnout ho mečem je zcela zbytečné, stejně tak kopím, šípem či oštěpem. Železo je pro něj slámě podobné, bronz považuje za dřevo trouchnivé. Šípy ho nezaženou na útěk, kamenů z praku si všímá jako plev. Za stébla slámy považuje kyje, mávání šavlí směje se. Ostré střepy mu rostou na břiše, stopu nechává jak brány blátem vláčené. Hlubina kvůli němu jako v kotli vře, moře pění jak voňavkářův kelímek. Ve vodě za ním brázda třpytí se, jako by šediny narostly hlubině.