A tak toho bývalého slepce zavolali podruhé a řekli mu: „Vyznej před Bohem pravdu! Jsme si jistí, že je to hříšník.“
„Jestli je to hříšník, nevím,“ odpověděl jim. „Vím jen, že jsem byl slepý a teď vidím.“
A tak ho vyslýchali dál: „Co ti udělal? Jak ti otevřel oči?“
„Už jsem vám to řekl,“ odpověděl jim. „Copak jste to neslyšeli? Proč to chcete slyšet znovu? Chcete se také stát jeho učedníky?“
Tehdy mu začali spílat: „Sám jsi jeho učedník! My jsme Mojžíšovi učedníci! Víme, že k Mojžíšovi mluvil Bůh, ale o tomhle nevíme, co je zač.“
„To je právě divné,“ odpověděl jim ten člověk. „Vy nevíte, co je zač, a přitom mi otevřel oči. Víme přece, že Bůh hříšníky neslyší; slyší jen toho, kdo Boha ctí a koná jeho vůli. Jaktěživ nikdo neslyšel, že by někdo otevřel oči slepě narozeného. Kdyby ten člověk nebyl od Boha, nic takového by nedokázal.“
Odpověděli mu: „Narodil ses plný hříchu, a chceš nás poučovat?“ A s tím ho vyhnali.
Když se Ježíš doslechl, že ho vyhnali, našel ho a zeptal se: „Věříš v Syna člověka?“
„Pane,“ odpověděl, „kdo to je, abych v něj mohl věřit?“
„Už jsi ho viděl,“ řekl mu Ježíš. „Je to ten, který s tebou mluví.“
„Věřím, Pane!“ zvolal a padl před ním na kolena.
Tehdy Ježíš řekl: „Přišel jsem na tento svět kvůli soudu: aby slepí viděli a vidoucí oslepli.“
Když to uslyšeli někteří z farizeů stojících poblíž, řekli mu: „Cože? Jsme snad i my slepí?“
„Kdybyste byli slepí, neměli byste hřích,“ odpověděl jim Ježíš. „Vy ale říkáte: ‚Vidíme,‘ a tak váš hřích trvá.“