Jan 11

Lazare, pojď ven!

1Nějaký Lazar z Betanie, městečka Marie a její sestry Marty, onemocněl. 2To byla ta Marie, která pomazala Pána mastí a vytřela mu nohy svými vlasy;#Jan 12:3 její bratr Lazar byl nemocný. 3Sestry vzkázaly Ježíšovi: „Pane, ten, koho máš tak rád, je nemocný.“

4Když to Ježíš uslyšel, řekl: „Ta nemoc není k smrti, ale k Boží slávě, aby skrze ni byl oslaven Boží Syn.“ 5Ježíš miloval Martu i její sestru i Lazara. 6Když uslyšel, že Lazar onemocněl, zůstal ještě dva dny tam, kde byl.

7Potom řekl svým učedníkům: „Pojďme znovu do Judska.“

8„Rabbi,“ řekli mu učedníci, „Židé tě posledně chtěli ukamenovat! Ty tam chceš jít znovu?“

9Ježíš odpověděl: „Nemá den dvanáct hodin? Kdo chodí ve dne, neklopýtá, protože vidí světlo tohoto světa. 10Kdo ale chodí v noci, klopýtá, protože nemá světlo.“ 11A po těch slovech dodal: „Náš přítel Lazar usnul. Půjdu ho probudit.“

12„Spánek mu prospěje, Pane,“ řekli mu na to učedníci. 13Ježíš mluvil o jeho smrti, ale oni si mysleli, že mluví o obyčejném spánku.

14Proto jim Ježíš řekl jasně: „Lazar zemřel. 15A kvůli vám jsem rád, že jsem tam nebyl, abyste uvěřili. Ale pojďme k němu.“

16Tomáš zvaný Dvojče tehdy ostatním učedníkům řekl: „Pojďme také, ať zemřeme s ním.“

17Ježíš dorazil čtyři dny po Lazarově pohřbu. 18Betanie byla blízko Jeruzaléma, asi patnáct honů,#necelé 3 km 19a mnozí Židé přišli Martu a Marii utěšit ve smutku nad jejich bratrem. 20Jakmile Marta uslyšela, že přichází Ježíš, vyšla mu naproti, ale Marie zůstala doma.

21„Pane, kdybys tu byl, můj bratr by nezemřel!“ řekla mu Marta. 22„I teď ale vím, že o cokoli Boha požádáš, to ti Bůh dá.“

23„Tvůj bratr vstane,“ řekl jí Ježíš.

24„Vím, že vstane – při vzkříšení v poslední den,“ odpověděla Marta.

25„Já jsem vzkříšení i život,“ řekl jí Ježíš. „Kdo věří ve mě, i kdyby zemřel, bude žít. 26A každý, kdo žije a věří ve mě, nezemře navěky. Věříš tomu?“

27„Ano, Pane,“ odpověděla. „Já jsem uvěřila, že ty jsi Mesiáš, Boží Syn, který má přijít na svět.“

28A když to řekla, odešla a tajně zavolala svou sestru Marii: „Mistr je tu a volá tě.“ 29Ta, jakmile to uslyšela, rychle vstala a šla k němu. 30(Ježíš ještě nepřišel do vesnice, ale byl na tom místě, kam mu vyšla naproti Marta.) 31Židé, kteří byli s Marií v domě a utěšovali ji, uviděli, že rychle vstala a šla ven, a tak se k ní přidali. Mysleli si: „Jde plakat k hrobu.“

32Jakmile Marie přišla na místo, kde byl Ježíš, a spatřila ho, padla mu k nohám se slovy: „Pane, kdybys tu byl, můj bratr by nezemřel.“

33Ježíš uviděl, jak pláče a jak pláčou Židé, kteří přišli s ní. Hluboce pohnut v duchu a rozrušen 34se zeptal: „Kam jste ho položili?“

„Pojď se podívat, Pane,“ řekli mu.

35Ježíš se rozplakal.

36„Podívejte, jak ho měl rád!“ řekli Židé. 37Někteří ale namítli: „Když otevřel oči slepého, nemohl se postarat, aby tenhle člověk nezemřel?“

38V hlubokém rozrušení přišel Ježíš až k hrobu. Byla to jeskyně zavalená kamenem. 39„Odvalte ten kámen,“ řekl Ježíš.

„Pane, už zapáchá,“ namítla Marta, sestra mrtvého. „Vždyť je v hrobě čtvrtý den!“

40„Neřekl jsem ti, že když budeš věřit, uvidíš Boží slávu?“ odpověděl jí Ježíš.

41Když pak odstranili kámen od hrobu, Ježíš pozvedl oči a řekl: „Otče, děkuji ti, že jsi mě vyslyšel. 42Já vím, že mě vždycky slyšíš, ale říkám to kvůli zástupu, který stojí kolem, aby uvěřili, že jsi mě poslal.“

43Jakmile to dořekl, zvolal mocným hlasem: „Lazare, pojď ven!“ 44A ten, který zemřel, vyšel ven. Ruce i nohy měl svázané plátny a tvář měl ovinutou rouškou.

„Rozvažte ho a nechte ho jít,“ řekl jim Ježíš.

Je lepší, aby zemřel

45Mnozí z těch Židů, kteří přišli k Marii a viděli, co Ježíš udělal, v něj tehdy uvěřili. 46Někteří však odešli k farizeům a pověděli jim, co Ježíš udělal.

47Vrchní kněží a farizeové shromáždili Veleradu. „Co budeme dělat?“ říkali. „Ten člověk dělá spoustu zázraků! 48Když ho necháme, všichni v něj uvěří! Přijdou Římané a připraví nás o toto posvátné místo i o národ!“

49Jeden z nich, Kaifáš, který byl toho roku veleknězem, jim řekl: „Vy nic nevíte! 50Nechápete, že je pro nás lepší, aby jeden člověk zemřel za lid, než aby celý tento národ zahynul?!“ 51(To však neřekl sám od sebe, ale protože byl toho roku veleknězem, prorokoval, že Ježíš má zemřít za tento národ. 52A nejen za tento národ, ale také aby shromáždil rozptýlené Boží děti v jedno.)

53Od toho dne tedy byli rozhodnuti, že ho zabijí. 54Ježíš proto už nechodil mezi Židy veřejně, ale odešel odtud do kraje poblíž pouště, do města jménem Efraim, a tam pobýval s učedníky.

55Blížily se židovské Velikonoce. Mnozí z toho kraje putovali na Velikonoce vzhůru do Jeruzaléma, aby se očistili. 56Hledali tam Ježíše, a když stáli v chrámu, povídali si mezi sebou: „Co myslíte? Že by nepřišel na svátek?“ 57Vrchní kněží a farizeové však vydali nařízení, že pokud se někdo dozví, kde je, musí to oznámit, aby ho mohli zatknout.

Právě zvoleno:

Jan 11: B21

Zvýraznění

Sdílet

Kopírovat