„V ten čas, praví Hospodin, budu Bohem všech rodů Izraele a oni budou mým lidem. Tak praví Hospodin:
„Lid, který unikne meči,
nalezne milost na poušti;
přicházím Izraeli dát odpočinutí.“
Odedávna se mi ukazoval Hospodin:
„Miluji tě láskou, jež trvá navěky,
vztahuji se k tobě v milosrdenství.
Znovu tě zbuduji a budeš stát,
panno izraelská.
Znovu se chopíš tamburíny
a vesele se roztančíš.
Znovu vysadíš vinice na horách v Samaří
a ti, kdo je vysadí, je také sklidí.
Přijde den, kdy zvolají
strážci v pohoří Efraim:
‚Vzhůru, vydejme se k Sionu,
k Hospodinu, našemu Bohu!‘“
Tak praví Hospodin:
„Zpívejte radostí nad Jákobem,
jásejte nad předním mezi národy,
hlasitě oslavujte a říkejte:
‚Hospodin zachránil svůj lid,
zachránil pozůstatek Izraele!‘
Hle, přivedu je ze země severní,
od konců světa je shromáždím.
Mezi nimi i slepce a mrzáky,
těhotné ženy a rodičky –
vrátí se jich sem celé zástupy!
Budou přicházet s pláčem,
půjdou v modlitbách, až je povedu.
K potokům s vodou je přivedu
přímou cestou, na níž neklesnou.
Jsem přece Izraelův otec,
můj prvorozený je Efraim!
Slyšte slovo Hospodinovo, národy,
zvěstujte v krajích daleko za moři:
‚Ten, který rozehnal Izrael, jej zase shromáždí,
nad svým stádem bude jako pastýř bdít.‘
Ano, Hospodin Jákoba vykoupí,
vysvobodí ho z rukou silnějších!
S jásotem přijdou na vrchol Sionu,
rozzáří se Hospodinovou dobrotou –
všude obilí, víno, olej, mladý brav a skot!
Jejich duše budou zavlažovanou zahradou
a chřadnout už nikdy nebudou.
Panna se tehdy vesele roztančí
a mládenci i starci spolu s ní.
Jejich truchlení v radost proměním,
utěším je a rozveselím namísto trápení.
Duši kněží občerstvím hojností
a můj lid se nasytí mými dary,
praví Hospodin.“