„Vyřiď jim tato slova. Tak praví Hospodin, Bůh Izraele: Každý džbán se plní vínem. Když ti namítnou: ‚Copak nevíme, že se každý džbán plní vínem?‘ řekni jim – Tak praví Hospodin: Hle, já všechny obyvatele této země, krále sedící na Davidově trůnu, kněze, proroky i všechny obyvatele Jeruzaléma, naplním tak, že budou opilí. Roztříštím je jedny o druhé, rodiče i děti, praví Hospodin. Nebudu mít soucit ani slitování, nesmiluji se, dokud je nezničím.“
Pozorně poslouchejte, odložte pýchu,
vždyť mluvil Hospodin.
Vzdejte slávu Hospodinu, svému Bohu,
dříve než tmou vše zahalí,
dříve než vaše nohy zakopnou
v příšeří mezi horami.
Vyhlížíte světlo,
on je však promění v stín smrti,
obrátí je ve tmu nejhlubší.
Jestliže neposlechnete,
spláču nad vaší pýchou potají,
mé oči budou plakat hořce,
přetékat budou slzami
nad Hospodinovým stádem
odvlečeným do zajetí.
„Vyřiď králi a královně matce: ‚Sesedněte z trůnů na zem; vaše skvostné koruny vám spadnou z hlav!‘ Města v Negevu budou zavřena, nikdo je nebude moci otvírat. Celý Juda bude vystěhován, vystěhován bude docela.“
Zvedněte oči, pohleďte
na ty, kdo táhnou od severu!
Kde máte stádo vám svěřené,
ovce, jež byly vaší chloubou?
Co řekneš, až ti určí za vládce
ty, jež sis pěstovala jako spojence?
Nepřepadnou tě bolesti
jako ženu, když rodí?
Ptáš-li se sama sebe:
„Proč mě to potkalo?“ –
To za množství tvých vin ti zvedli sukně
a zprznili ti tělo!
Může si Habešan změnit barvu kůže
anebo leopard své skvrny?
Pak byste i vy mohli jednat dobře,
kdo jste si navykli být zlí!
„Rozpráším tě jako plevy unášené pouštním vichrem. To bude tvůj úděl, to jsem ti vyměřil, praví Hospodin, protože jsi na mě zapomněla a uvěřila lži. Já sám ti proto zvednu sukně až přes obličej, ať se ukáže tvá hanba, tvé cizoložství, tvůj chtíč i tvé zvrhlé smilnění. Viděl jsem tvé nechutnosti na kopcích i v polích. Běda ti, Jeruzaléme! Jak dlouho ještě budeš nečistý?“