Onoho dne zpívala Debora a Barák, syn Abinoamův, tuto píseň:
Vůdcové když vedou v Izraeli,
když jeho lid je ochotný –
veleben budiž Hospodin!
Slyšte to, králové, vladaři, naslouchejte,
já Hospodinu zazpívám,
Hospodinu, Bohu Izraele, chci zpívat žalm!
Když vytáhls, Hospodine, ze Seíru,
z edomské pláně když kráčel jsi,
země se třásla, nebesa dštila,
z mraků voda padala.
Před Hospodinem se třásly hory,
před Hospodinem ze Sinaje,
před Bohem Izraele.
Za dnů Šamgara, syna Anatova,
za dnů Jaeliných zpustly silnice
a ten, kdo na cesty vydával se,
stezkami klikatými šel.
Opuštěni byli sedláci v Izraeli,
opuštěni, než jsi, Deboro, povstala,
než matka v Izraeli povstala.
Bůh určil vůdce nové,
když v branách byly boje.
Najde se ale štít nebo kopí
mezi čtyřiceti tisíci v Izraeli?
Srdcem jsem s těmi, kdo velí Izraeli,
s těmi z lidu, kdo jsou ochotní –
veleben budiž Hospodin!