Soudců 2:1-10

Z Gilgalu do Bokimu šel Hospodinův anděl a volal: „Vyvedl jsem vás z Egypta a přivedl vás do země, kterou jsem s přísahou zaslíbil vašim otcům. Řekl jsem: ‚Svou smlouvu s vámi nikdy nezruším. Nesmíte ale uzavřít smlouvu s obyvateli této země – jejich oltáře zbořte!‘ Vy jste mě ale neposlechli! Co jste to provedli? Proto jsem také řekl: ‚Nevyženu je před vámi, ale budou vám trním v bocích a jejich bohové se vám stanou pastí.‘“ Když Hospodinův anděl promluvil tato slova ke všem synům Izraele, dal se lid do hlasitého pláče. To místo tedy nazvali Bokim (to jest Plačící) a obětovali tam Hospodinu. Poté, co Jozue propustil lid, rozešli se synové Izraele každý do svého dědictví obsadit svou zem. Lid sloužil Hospodinu po všechny dny Jozuovy i po všechny dny stařešinů, kteří Jozua přežili a viděli všechny ty veliké věci, které Hospodin pro Izrael vykonal. Jozue, syn Nunův, služebník Hospodinův, zemřel ve věku sto deseti let. Pohřbili ho na jeho dědičném území v Timnat-cheresu v Efraimských horách severně od hory Gaaš. Když celé to pokolení zemřelo a připojilo se ke svým otcům, nastoupilo po nich další pokolení, které neznalo Hospodina ani to, co pro Izrael vykonal.