Izaiáš 8:13-22

Jen Hospodin zástupů ať je vám svatý – před ním mějte bázeň, jen z něho mějte strach. On se vám stane svatyní, oběma domům Izraele však bude kamenem úrazu a skálou pádu; obyvatelům Jeruzaléma bude pastí a osidlem. Mnozí se o něj zarazí, padnou a zraní se, chytí se do pasti, v níž uvíznou.“ Uzavři svědectví, zapečeť Zákon mezi mými učedníky. Budu očekávat na Hospodina, jenž skryl svou tvář před domem Jákobovým; budu na něj čekat s nadějí. Hle – já a děti, které mi dal Hospodin, jsme v Izraeli jako divy a znamení od Hospodina zástupů, který přebývá na hoře Sion. Jistě vám řeknou: „Ptejte se věštců a duchařů, kteří šeptají a šveholí.“ To se lid nemá ptát svého Boha? To se má ptát mrtvých na živé? K Zákonu a svědectví! Pokud však nechtějí, pak ať si říkají slova, v nichž není žádné světlo. Lid potom bude bloudit zemí zbědovaný a hladový. Zoufalý hladem pohlédne vzhůru a bude zlořečit svému králi i svému Bohu. Pohlédne na zemi a hle – soužení a tma, děsivé černo a bezvýchodná temnota!