Teď ale slyš, Jákobe, můj služebníku,
slyš, Izraeli, vyvolený můj!
Toto praví Hospodin, který tě učinil,
který tě v lůnu utvořil
a který tě podpoří:
Neboj se, můj služebníku Jákobe,
můj vyvolený Ješurune!
Já vyliji vody na žíznivé
a potoky na vyschlou zem.
Vyliji svého Ducha na tvé símě,
své požehnání na tvé potomky,
takže porostou jako tráva na louce
a jako vrby u řeky.
Jeden řekne: „Patřím Hospodinu“
a druhý Jákobovo jméno ponese,
další si na ruku napíše „Hospodinův“
a přijme jméno Izrael.
Toto praví Hospodin,
král a vykupitel Izraele, Hospodin zástupů:
Já jsem první a já jsem poslední,
kromě mě není žádný Bůh.
Kdo je jako já? Ať to ohlásí!
Ať mi to oznámí a vyloží!
Odedávna, kdy jsem ustavil svůj lid,
kdo jim oznamuje věci příští a budoucí?
Neděste se, nezoufejte –
vždyť jsem vám to předem jasně pověděl.
Vy jste mí svědkové!
Je snad nějaký Bůh kromě mě?
Ne, jiná Skála není,
já o žádné nevím!
Výrobci model jsou zcela nicotní,
to, co obdivují, jim nemůže pomoci.
Sami sobě stojí za svědky, přitom nic nevidí
a nic nevědí, aby se aspoň styděli!
Kdo vyrábí boha a modlu odlévá,
vůbec nic nezíská.
Ostuda čeká všechny jeho stoupence –
vždyť i umělec je jen člověkem!
Jen ať se všichni shromáždí, jen ať předstoupí,
aby se děsit a stydět museli!
Kovář si bere nářadí
a pracuje s ním ve výhni;
tvaruje modlu kladivy,
dře se s ní ze všech sil.
Přitom hladoví až k umdlení
ani se nenapije, až se vysílí.
Řezbář tu modlu měří šňůrou
a zakresluje křídou,
opracovává ji dláty,
rýsuje kružítky.
Zhotoví z toho lidský tvar,
skvělou podobiznu člověka,
aby v domě seděla.
Předtím však musel cedry pokácet,
vybrat si duby nebo cypřiše;
nechal je sílit mezi stromy v lese,
zasadil sosnu a rostla s deštěm.
To dřevo je pro člověka palivem –
kus z něho vezme a hřeje se,
kusem zatopí a chleba upeče,
z kusu pak dělá boha, jemuž klaní se,
zhotoví si modlu, před níž poklekne.
Půlku dřeva spálí na ohni,
na němž si maso k jídlu připraví,
peče si pečeni a tou se nasytí.
Když se ohřeje, říká: „Výborně!
Je mi teplo, dívám se na oheň.“