Zmlkněte přede mnou, ostrovy!
Ať národy zkusí nabrat sil!
Jen ať se přiblíží a promluví –
pojďme společně k soudu přistoupit.
Kdo na východě vzbudil vítěze
a povolal ho ke službě?
Kdo podmanil mu národy
a dal mu vládnout nad králi?
V prach je svým mečem obrací,
svým lukem je jak stébla rozhání.
Žene je, sám ale kráčí v bezpečí
stezkou, na kterou dříve nevkročil.
Kdo to způsobil a učinil?
Kdo od počátku volá lidská pokolení?
Já Hospodin, ten první,
já budu tentýž i na konci!
Ostrovy to vidí a bojí se,
končiny země třesou se.
Shromáždili se společně,
podporují se navzájem,
jeden druhému říká: „Seber se!“
Řemeslník zlatníkovi dodává odvahy,
kovotepec říká kováři:
„Je to dobře spojené!“
a zpevní modlu hřeby, ať se nepohne.
Ty však, Izraeli, jsi můj služebník,
tebe, Jákobe, jsem si vyvolil –
jsi símě Abrahama, mého přítele!
Od končin země jsem tě vychvátil,
povolal jsem tě z krajů nejzazších
se slovy: „Jsi můj služebník,
neodmítl jsem tě, ale vyvolil.“
Neboj se – já jsem s tebou,
nestrachuj se – já jsem tvůj Bůh.
Posilním tě a podpořím,
podepřu tě svou spravedlivou pravicí.
Hle, jak ostudně budou zahanbeni
všichni, kdo proti tobě zuřili!
Budou jako nic a zahynou
ti, kteří s tebou vedli boj.
I kdybys je hledal, nenajdeš
ty, kdo útočili na tebe.
Budou jako nic a ještě míň
ti, kteří s tebou válčili.
Neboť já Hospodin jsem tvůj Bůh,
který tě bere za ruku
a říká: „Neměj strach,
já sám ti pomáhám!“
Neboj se, červíčku Jákobův,
hrstko Izraelova!
Já sám ti pomáhám, praví Hospodin,
Svatý izraelský, jenž tě vykoupil.