Izaiáš 32:5-20

Hlupák už nebude nazýván šlechetným a padouchovi přestanou říkat ctihodný. Hlupák přece říká nesmysly, zlé věci v srdci vymýšlí – jak by se dopustil nějaké podlosti, jak by o Hospodinu scestně promluvil, jak by hladové o pokrm připravil, jak by odepřel nápoj žíznivým. Padouch používá podlé podvody, zamýšlí samé zvrhlosti – jak by lživou řečí zničil chudáky, když se dovolávají práva ubozí. Šlechetný má však ušlechtilé úmysly a v ušlechtilosti obstojí. Ženy bezstarostné, vstaňte a slyšte mě! Vy dcery, jež si v klidu žijete, mé řeči ucho nakloňte! Do roka a do dne třást se budete, vy, jež si v klidu žijete. Vinobraní totiž přestane a sklizeň nepřijde. Vy bezstarostné, třeste se, vy sebejisté, chvějte se! Vysvlečte se a obnažte, pytlem zahalte se na bedrech! Tlučte se v prsa nad výtečnými poli, nad úrodnými vinicemi, nad zemí mého lidu truchlete – zaroste trním a bodlákem! Plačte nad všemi domy veselí, nad tímto městem hýření! Palác zůstane opuštěn, hluk města utichne, z pevnosti a věže bude pustina, potěšení oslů, pastvina dobytka. Až se však na nás vylije shůry Duch, tehdy se z pouště stane sad a sad se bude za les počítat. Na poušti pak bude právo přebývat a domovem spravedlnosti bude sad. Ovocem spravedlnosti bude mír, dílem spravedlnosti bude klid a bezpečí až navěky. V pokojných příbytcích bude můj lid žít, v domovech plných bezpečí, v odpočinutí bez starostí. I kdyby byl les pobit kroupami a město srovnáno bylo se zemí, blaze vám, kdo sejete při každém potoku, kdo býka i osla vypouštíte na pastvu!