Izaiáš 21:1-10

Ortel nad Pustinou u moře: Jako se na jihu prohání vichřice, útočník přijde z pouště, ze země strašlivé. Bylo mi zjeveno kruté vidění: Zrádce zrazuje, zhoubce hubí. Přitáhni, Elame; Méde, oblehni! Všemu úpění konec učiním. Proto se mi břicho svírá úzkostí, jako by mě zachvátily porodní bolesti. Skličuje mě to, co slyším, to, co vidím, mě děsí! Srdce se mi chvěje v hrudi, celý se třesu strachy. Vytoužený noční klid proměnil se mi v zděšení! Plné stoly. Prostřené ubrusy. Jídlo. Pití. – Vstávejte, velitelé! Chystejte štíty do války! Toto mi řekl Pán: „Jdi hlídku postavit, ať ohlásí, co uvidí! Spatří-li jezdce, jak po dvou blíží se, jezdce na oslech, jezdce na velbloudech – ať je sleduje pozorně, velmi pozorně!“ A strážný zvolal: „Na stráži, pane, stojím den co den, každičkou noc jsem na hlídce. Hle, vidím jezdce přijíždět, dvojice mužů blíží se!“ Pak přišel se zprávou: „Padl, padl Babylon! Všechny sochy jeho bohů leží roztříštěné v prachu!“ Můj lide drcený jako zrno na mlatu, ohlásil jsem vám, co jsem uslyšel od Hospodina zástupů, od Boha Izraele.