Izaiáš 17:1-10

Ortel nad Damaškem: Hle, Damašek přestane být městem, bude z něj pouhá hromada trosek! Jeho města budou navěky opuštěna, stanou se útočištěm pro stáda a nebude, kdo by je odehnal. Efraim přijde o svoji pevnost, Damašek přestane být královstvím a pozůstatek Aramu dopadne jako sláva Izraelců – tak praví Hospodin zástupů. V ten den Jákobova sláva uvadne a jeho vypasené tělo vyhubne. Bude to, jako když se o žni sklízí obilí, když se shromažďují klasy v náručí; bude to, jako když se sbírají klasy v údolí Refaim. Zbudou z něj pouhé paběrky, jako když se češou olivy: dvě tři olivky na vrchu koruny, čtyři pět se jich urodí na větvích – tak praví Hospodin, Bůh Izraelský. V ten den člověk vzhlédne ke svému Tvůrci, k Svatému izraelskému pohled obrátí. Nebude už vzhlížet k oltářům, k vlastnoručnímu dílu, přestane obdivovat posvátné kůly a kadidlové oltáříky, jež si sám vyrobil. V ten den budou jejich mocná města opuštěna, jako když Hivejci a Emorejci utekli před syny Izraele – všude samá pustina. Zapomněla jsi na Boha své spásy, na skálu své síly nemyslíš. Proto, ač sázíš vzácné rostliny a pěstuješ si révu z ciziny