Izaiáš 10:1-12

Běda těm, kdo uzákoňují zlé zákony, těm, kdo sepisují kruté předpisy, aby ovlivnili soudy s chudáky, ubohým v mém lidu aby právo upřeli, aby se vdovy staly jejich kořistí, aby okrádali sirotky! Co si počnete v den odplaty, až zdálky přižene se neštěstí? Koho poběžíte o pomoc poprosit? Kde zanecháte své bohatství? Nezbude vám než se krčit s vězni, než padnout mezi mrtvými. Tím vším ale jeho hněv stále nekončí, jeho ruka se ještě chystá udeřit! Běda Asýrii, metle mého hněvu – hůl v jejich ruce je má prchlivost! Vypravil jsem je proti bezbožnému národu, poslal jsem je na lid, jenž ve mně budí zlost, aby se vrhli na kořist, aby shrábli lup, aby je pošlapali jak bahno v ulicích. Asyrský král však takto nepřemýšlí, jiné záměry nosí na srdci – myslí jen na to, jak by hubil, jak by vymýtil mnohé národy. Říká totiž: „Nejsou mí velitelé samí králové? Nedopadlo Kalno jako Karkemiš? Nedopadl Chamát jako Arpád? Nedopadlo Samaří jako Damašek? Má ruka uchvátila modlářská království, jež měla lepší sochy než Jeruzalém a Samaří. Co jsem provedl se Samařím a jeho modlami, to provedu s Jeruzalémem a jeho sochami!“ Proto, až Pán dokončí vše, co chtěl vykonat proti hoře Sion a Jeruzalému, potrestá asyrského krále za jeho zpupnou pýchu a za to, jak s nadutě povýšeným pohledem