Dostal jsem slovo Hospodinovo: „Synu člověčí, ukaž Jeruzalému, jak je ohavný! Řekni: Toto praví Panovník Hospodin Jeruzalému – Původem i rodem jsi Kananejka, tvůj otec byl Emorejec a matka Chetejka. A tvoje narození? Tenkrát, když ses narodila, tvá pupeční šňůra nebyla odříznuta, nebylas vodou do čista omyta, solí jsi nebyla ošetřena ani plenkami zavinuta jsi nebyla. Nikdo se nad tebou neslitoval, aby pro tebe jedinou z těch věcí ze soucitu udělal. Tenkrát, když ses narodila, pohodili tě někam ven jako odporný odpadek.
Šel jsem okolo a uviděl tě, jak se tam zmítáš v krvi. Jak jsi tam ležela ve vlastní krvi, řekl jsem ti: ‚Žij!‘ Jak jsi tam ležela ve vlastní krvi, řekl jsem ti: ‚Žij!‘ Nechal jsem tě růst jako sazenici v poli, a tak jsi rostla a dospívala, až ses vyvinula do krásy. Narostla ti ňadra, vyrašilo ochlupení, pořád jsi ale byla nahá a bosá.
Znovu jsem šel okolo a uviděl tě, a hle – přišel tvůj čas, čas milování. Tehdy jsem tě zahalil cípem svého pláště a přikryl tvoji nahotu. S přísahou jsem se ti zaslíbil, vstoupil jsem s tebou do smlouvy a oddala ses mi, praví Panovník Hospodin.
Umyl jsem tě vodou, opláchl tě od krve a pomazal tě olejem. Oblékl jsem ti vyšívané šaty a obul sandály z jemné kůže, ověnčil jsem tě kmentem a zahalil vzácným závojem. Ozdobil jsem tě šperky, na ruce ti dal náramky a náhrdelník na šíji. Navlékl jsem ti nosní kroužek, do uší zavěsil náušnice a korunoval jsem tě skvostnou čelenkou. Zdobila ses zlatem a stříbrem, nosila šaty z kmentu, vzácných látek a výšivek a jedla pokrmy z jemné mouky s medem a olejem. Stala se z tebe nesmírná krasavice, opravdová královna! Tvá dokonalá krása proslula mezi národy díky nádheře, kterou jsem tě ozdobil, praví Panovník Hospodin.