2 Královská 3:20-27

Druhý den ráno, v době, kdy se přináší moučná oběť, se náhle od Edomu přivalila spousta vody, která zaplavila celé okolí. Všichni Moábci slyšeli, že proti nim vytáhli do boje tito králové, a tak povolali všechny, kdo unesli zbroj, staré i mladé. Pak se rozestavěli na hranici. Když ráno vstali, vycházející slunce ozářilo vodu. Moábcům ta voda z druhého břehu připadala rudá jako krev. „To je krev!“ zvolali. „Ti králové se na sebe museli vrhnout a navzájem se povraždit. Nuže, Moábe, vzhůru za kořistí!“ Když ale došli k izraelskému táboru, Izraelci vyrazili a bili je, až se Moábci před nimi dali na útěk. Oni je ale dostihli a pobili je. Jejich města rozbořili, všechny dobré pozemky úplně zaházeli kamením, všechny vodní prameny zasypali, všechny ovocné stromy pokáceli. Jedině kamenné hradby v Kir-charešetu zůstaly stát, a tak to město obklíčili prakovníci a dobývali je. Moábský král viděl, že boj je nad jeho síly, a tak si vzal 700 mužů ozbrojených mečem, aby se probil k edomskému králi, ale nedokázal to. Tehdy vzal svého prvorozeného syna, který měl kralovat po něm, a obětoval ho jako zápalnou oběť na hradbách. Izraelci byli tak zděšeni, že od nich odtáhli a vrátili se do vlasti.