Brzy ráno vytáhli na Tekojskou poušť. Když vycházeli, Jošafat se před ně postavil a prohlásil: „Slyšte mě, Judo a všichni Jeruzalémští! Věřte Hospodinu, svému Bohu, a obstojíte. Věřte jeho prorokům, a uspějete!“ Poté, co se poradil s lidem, postavil do čela vojska Hospodinovy zpěváky, aby při pochodu oslavovali nádheru jeho svatosti:
„Chvála Hospodinu!
Jeho láska trvá na věky!“
Ve chvíli, kdy začali zpívat a oslavovat, Hospodin proti Amoncům, Moábcům a obyvatelům hory Seír, kteří útočili na Judu, obrátil jejich zálohy, takže se pustili jedni do druhých. Amonci a Moábci napadli obyvatele pohoří Seír a pobili je do posledního muže. Poté, co skoncovali s obyvateli Seíru, pomohli k záhubě jeden druhému. Když Judští dorazili k místu, odkud je vidět daleko do pouště, rozhlíželi se po tom ohromném vojsku a hle – země byla poseta mrtvými! Nikdo nevyvázl.
Jošafat pak se svým vojskem začal sbírat kořist. Našli u nich takové množství výzbroje, šatů a dalších cenností, že to ani nemohli pobrat. Kořisti nakonec bylo tolik, že jim trvalo tři dny, než ji posbírali. Čtvrtého dne se shromáždili do údolí Beracha (to je: Dobrořečení), aby tam dobrořečili Hospodinu. Proto se to místo dodnes nazývá Emek-beracha, totiž Údolí dobrořečení.
Všichni judští a jeruzalémští muži se pak v čele s Jošafatem radostně vrátili do Jeruzaléma, protože jim Hospodin dal radost z porážky jejich nepřátel. Přišli do Jeruzaléma a s lyrami, citerami a trubkami zamířili do Hospodinova chrámu.
Když se všechna okolní království doslechla, jak Hospodin bojoval proti nepřátelům Izraele, padla na ně hrůza z Boha. Jošafatovo království pak žilo v míru, protože jeho Bůh mu dopřál odpočinutí ze všech stran.
Aplikace Bible
Aplikace Bible pro děti
