1 Korintským 10:14-33

A tak, moji milovaní, utíkejte před modlářstvím. Mluvím jako k rozumným lidem; sami posuďte, co říkám. Kalich požehnání, za který děkujeme – není to snad společenství Kristovy krve? Chléb, který lámeme – není to snad společenství Kristova těla? Jako je jeden chléb, tak jsme jedno tělo. I když je nás mnoho, sdílíme jeden chléb. Všimněte si tělesného Izraele: copak ti, kdo jedí z obětí, nesdílejí společenství oltáře? Co se tu snažím říci? Že maso obětované modlám něco znamená? Anebo že modla něco znamená? Nikoli. Říkám však, že pohané nepřinášejí své oběti Bohu, ale démonům. A já nechci, abyste měli co společného s démony. Nemůžete pít kalich Páně i kalich démonů; nemůžete mít podíl na stolu Páně i na stolu démonů! Nebo snad chceme Pána popouzet k žárlivosti? Jsme snad silnější než on? „Všechno smím“ – budiž, ale ne všechno je prospěšné; všechno smím, ale ne všechno pomáhá. Nikomu ať nejde o vlastní prospěch, ale o prospěch toho druhého. Jezte, cokoli se prodává na masném trhu, a na nic se kvůli svědomí nevyptávejte, vždyť „Hospodinova je země i všechno na ní.“ Když vás někdo nevěřící pozve a vám se chce jít, jděte. Jezte, cokoli vám nabídnou, a na nic se kvůli svědomí nevyptávejte. Kdyby vám ale někdo řekl: „Tohle bylo zasvěceno bohům,“ pak to nejezte. Mějte ohled na toho, kdo vás upozornil, a na svědomí. Nemluvím ovšem o tvém svědomí, ale o svědomí toho druhého. „Proč by ale mou svobodu mělo určovat cizí svědomí? Vždyť ten pokrm jím s vděčností! Proč bych měl být odsuzován kvůli něčemu, za co vzdávám díky?“ Nuže – ať už jíte nebo pijete, ať už děláte cokoli, všechno to dělejte k Boží slávě. Nebuďte kamenem úrazu Židům ani Řekům ani církvi Boží. Vždyť i já vždycky vycházím všem vstříc, neboť nehledám vlastní prospěch, ale prospěch mnohých, aby byli spaseni.