Vzdejte Hospodinu slávu, jež náleží mu,
přineste dary, před něj přistupte,
Klaňte se Hospodinu v jeho svaté kráse,
před ním se rozechvěj, celá zem!
Pevně je postaven svět, nic jím neotřese,
jásejte, nebesa, země ať raduje se,
národům řekněte: „Hospodin kraluje!“
Moře ať burácí se vším, co je v něm,
celý světa kraj ať se raduje.
Před Hospodinem ať zvučí stromy v lese:
„Přichází, aby soudil zem!“
Oslavujte Hospodina – je tak dobrý!
Jeho láska trvá navěky!
Řekněte: „Zachraň nás, Bože naší spásy!
Vysvoboď nás a z národů posbírej!
Tvé svaté jméno ať oslavíme,
tvou chválou ať se chlubíme!“
Ať je požehnán Hospodin, Bůh izraelský,
od věků až na věky!
A všechen lid odpověděl: „Amen. Chvála Hospodinu!“
David pak nechal Asafa a jeho bratry před Truhlou Hospodinovy smlouvy, aby před ní pravidelně každý den sloužili podle denního rozvrhu spolu s Obed-edomem a jeho osmašedesáti bratry. (Obed-edom, syn Jedutunův, a Chosa veleli chrámové stráži.)
Kněze Sádoka i jeho kněžské bratry ponechal před Hospodinovým příbytkem na výšině v Gibeonu, aby na zápalném oltáři pravidelně přinášeli Hospodinu zápalné oběti ráno i večer přesně tak, jak je psáno v Zákoně, který Hospodin svěřil Izraeli. S nimi ponechal Hemana, Jedutuna a ostatní jmenovitě vybrané, aby chválili Hospodina písní: „Jeho láska trvá navěky.“ Heman a Jedutun měli na starosti trubky, činely a další nástroje Boží hudby. Jedutunovi synové stáli u brány.
Všechen lid se pak rozešel, každý k sobě domů. Také David se vrátil, aby požehnal svůj dům.